Šeltie se vrací? Tak proč tady není? Vrať se a slibuju, že nebudu nikdy nic vyčítat. Jen se prosím vrať! Takhle nějak přemýšlela ve druhém stádiu, poté, co se po ní slehla zem. V tom prvním používala předpisový povel na přivolání: Ke mně! Po třetím opakování jí přeskakoval hlas a opouštěla naděje. Zlatá šeltie obvykle mizela nenápadně, pohybovala se v kruzích ve výběhu a předstírala oddanost. Trvala-li práce kolem koní dlouho, a je otázka, co znamená v psím světě příliš dlouho, vydávala se na samostatné výlety do okolí. Pokud odcházela do lesa, bylo to pořád relativně bezpečné. Horší situace nastala, když se vydala druhým směrem přes silnici. Vmžiku zapomínala, co povel ke mně znamená, zapomínala, že je šeltie, co se vrací a navíc zapomínala, že má poslouchat.

Ovčácká plemena se vyznačují bezmeznou oddaností ke svému pánovi. Pro Divošku je rozhodující zřejmě touha po dobrodružství. Pokud existuje mezi psem a pánem pevná a přátelská vazba, tak pes neutíká, píšou v knize. Práce na cvičáku žádné ovoce nepřinesla. Co naplat, že byla jeho hvězdou v přivolání a ostatní psi byli ve srovnání s ní tupí a pomalí. Jenže všechny tyto dovednosti byly pryč hned za vrátky oploceného hřiště. Na louce platí jiná pravidla, tam rozhoduje vítr přinášející zajímavé pachy, nebo srny pasoucí se na jejím okraji. Vyzkoušely pozitivně posilovací víkend ve výcvikovém táboře pro šťastné psy s výsledkem nula. Nenásilná forma výchovy, shapování a přednášky s výsledkem poslušná fena v areálu a neposlušná fena na louce.

Internetové články a následné diskuze zavrhla, soustředila se na klasické upevňování dobře vykonaných povelů. Učila fenku běhat s koněm, sice se občas ztrácela, tedy někdy byla na vině kohoutková výška a vzrostlá tráva, někdy ale příliš velká vzdálenost, nicméně se snažila držet krok. Vypadalo to, že je vše na dobré cestě, ale…

Navlékla na ni reflexní obleček, aby si ji skutečně žádný myslivec nemohl splést s liškou, ledaže by myslel, že si liška zakoupila vestu v potřebách pro les a lov sama, aby ho zmátla, protože je známo, že lišky jsou podšité. Zavřela ji do boxu, aby v klidu nasedlala, jenže jak otevřela dveře, zahlédla jen zlatou šmouhu mizící kdesi za obzorem. Nepomohl ani zvýšený hlas, ani zvýšený důrazný hlas, ani hysterický zvýšený důrazný hlas. Byla prostě v trapu. … a když pak za chvilku sama od sebe přiběhla, asi s pocitem viny, chytila ji u dřevěného plotu, vytahala za kůži a přidala pár nepěkných slov.

Ale co dál? Na vyjížďku odjela sama. Po návratu zase otevřela s nadějí klasickou knihu o výchově a výcviku psa, našla si kapitolu odstraňování zlozvyků, část týkající se nerespektování povelu “Ke mně”. Tak důležité je zjistit příčinu chování, protože pravděpodobně chybí zmiňovaná vazba. Jedním z důvodů může být rozptýlení vzrušující činností a na majiteli je, aby byl v přivolání tak radostný, že přebije vábení všech roztodivných pachů, běžících srn a sousedovic psa na druhé straně silnice. A když tomu tak není, musí se neposlucha postříkat vodou. Jenže bez vodního děla se zaměřovačem se cítila trochu bezmocná.

Zavřela knihu a začala snít o elektrickém obojku, aby bylo v oblasti podřízenosti jasné, kdo je kdo. Ale tušila, že to neprojde. Šeltie se dožadovala přítomnosti uvnitř, sedla si vedle křesla a podívala se tak, jakoby tady zase byla. Vazba. Pevná jako pokrevní pouto. Vazba, co si jen tak poodešla za roh, aby se zase vrátila. Možná bylo chybou volat psa, příště bude volat rovnou vazbu…

Více informací o tomto úžasném plemeni je k nalezení na:

https://www.ifauna.cz/psi/clanky/r/detail/2140/sheltie-vyborny-spolecnik

Líbil se Vám článek? Pomozte mi ho šířit...