Na šňůře visí tričko. Visí trochu odevzdaně – co mu ostatně zbývá jiného? Představuje symbol mého dalšího pokusu o zaměstnání v kultuře. A přitom to všechno začalo tak hezky… Neskutečně krásným rokem ve vile Tugendhat, jejíž monumentální a na místní … číst více
Tentokrát za to nemůžu. Fakt jsem v tom nevině. Přesto do mé domácnosti přibyl podivný opeřenec. Vyhradila jsem mu technickou místnost, po několika dnech zakoupila šedočerné linoleum na podlahu z bílých dlaždiček, protože slepičince se z kartonu prostě bezezbytku odstranit … číst více
Po letech nepravidelného života na volné noze, života plného nejistot a cestování z místa na místo, jsem si připadala unavená a vyhořelá. A byl to Strach, ten starý našeptávač, co mě dostal tam, kde jsem… Namluvil mi totiž, že můj … číst více
Tento čtvrtek slavila svátek poezie. No, každý den je svým způsobem její svátek, jen včera jí čítárna filozofické fakulty MU v Brně nabídla oficiální prostor. Nebylo to moje první autorské čtení, ale přesto mě skutečnost, že budu části svojí duše … číst více
A tak jsem to dala. Nečekaně. Překročila jsem svůj stín, nastrkala vzpouzející se šeltii do kenelky a vyrazily jsme z naší bezvýznamné vesnice do Brna, do kina, kam můžou i pejsci. Na dokument. Na dokument o tom, jak zachránit planetu. … číst více
Už ani nevím kolikrát ve svém životě jsem tohle řekla, Kocour, Kocour, Kocour. Ale od včerejšího rána je to slovo jako kámen hozený do vody. Klesá rychle ke dnu, ztrácí se v hlubině a na hladině po sobě zanechává nekonečné … číst více
© 2024 V jiném rytmu — Běží na WordPress
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑
