Na šňůře visí tričko. Visí trochu odevzdaně – co mu ostatně zbývá jiného? Představuje symbol mého dalšího pokusu o zaměstnání v kultuře. A přitom to všechno začalo tak hezky… Neskutečně krásným rokem ve vile Tugendhat, jejíž monumentální a na místní … číst více
Po letech nepravidelného života na volné noze, života plného nejistot a cestování z místa na místo, jsem si připadala unavená a vyhořelá. A byl to Strach, ten starý našeptávač, co mě dostal tam, kde jsem… Namluvil mi totiž, že můj … číst více
A tak jsem to dala. Nečekaně. Překročila jsem svůj stín, nastrkala vzpouzející se šeltii do kenelky a vyrazily jsme z naší bezvýznamné vesnice do Brna, do kina, kam můžou i pejsci. Na dokument. Na dokument o tom, jak zachránit planetu. … číst více
Není. Téměř nikdy mně není teplo. Snad jen s výjimkou extrémně horkých letních dní. Jinak se většinou potýkám s pocitem chladu. Dokladem může být zážitek z raného dětství, moje první vědomá vzpomínka v souvislosti s chladem. Přicházím do kuchyně, jejímž … číst více
Nemůžu usnout, po hodině převalování přijímám tuto skutečnost jako nezvratitelný fakt. Spánek, ten hbitý splétač makových květů, jak ho poeticky nazývá John Keats, pořád nikde. Začnu řešit technické záležitosti. Vypnu hotelové topení, vyvětrám, upravím polštář. Zavírač očí, vypravěč šeptaných uspávanek … číst více
Probouzím se pozdě ráno s pocitem, že jsem včera spáchala nějaký závažný zločin, jinak bych se nemohla přece cítit takhle mizerně. Namlouvám si, že za to může příliš měkká matrace v hotelovém pokoji, zatažená obloha s různými odstíny šedivé barvy, … číst více
© 2024 V jiném rytmu — Běží na WordPress
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑
