Nemůžu usnout, po hodině převalování přijímám tuto skutečnost jako nezvratitelný fakt. Spánek, ten hbitý splétač makových květů, jak ho poeticky nazývá John Keats, pořád nikde. Začnu řešit technické záležitosti. Vypnu hotelové topení, vyvětrám, upravím polštář. Zavírač očí, vypravěč šeptaných uspávanek a věrný hlídač našich podušek (díkybohuzabásníky) pořád nepřichází. Možná se někde dneska zapovídal, nemohl i on třeba usnout? Kdoví. Nenechavé myšlenky zahajují nájezdy do mé hlavy, což způsobí totální rozklad spánkového managementu. Snažím se je tedy nenápadně zahnat někam jinam, jakoby to byla neposlušná kůzlata, co lezou na cizí území, aby tam okusovala a ničila všechno, na co přijdou.
Zkušenost mě poučila, že pokud nabídnu mysli jiné obsahy, je velká šance, že se nakonec zklidní a spánek konečně tiše zaklepe na moje dveře. Osvědčená cesta je něco poslouchat. No, něco není úplně přesný název. Tak třeba příběhy osudových žen mě dneska spíše rozrušily. Zvláště pak osud naší první dámy, Charlotty Masarykové, co vlastně ani první dámou pro samé obětování a jeho následky být nemohla. Převaluju se dál a přemýšlím o sebeobětování, či o svolení, aby nás obětovala naše nejbližší bytost a spánek nepochopitelně pořád nikde.
Hledám dál v nabídkách různých rozhlasových stanic. Nakonec objevím na BBC Sounds pohádku. Pohádka nabízí pokaždé dobré konce, které bezpodmínečně potřebuju, tady ještě navíc v jazyce Shakespeara. Poslouchám a přitom se začínám propadat do polospánku za doprovodu hlavních hrdinů novodobé bajky, chlapce, krtka, lišky a koně. Přenáším se do světa snů na obláčku ponaučení, jakože všichni toužíme po návratu domů a všichni (teda kromě deprivantů) touží po vlídném a laskavém zacházení a že bychom s tím měli začít u sebe. Jak snadné je tomu naslouchat, jak těžké podle toho konat.
Proč nezačít s laskavým zacházením hned? Maluju si ve své mysli, jak půjdu po práci do hotelu pěšky, podél krásného a modrého Dunaje, po cestě se zastavím v obchodě, kde si nakoupím samé dobré a zdravé věci a potom poobědvám v posh restauraci v pěší zóně. Z celého plánu vyšel jen nákup. V restauraci jsem si dala rybu a brambory. Jídlo chutí připomínalo dny zašlé slávy školních jídelen. Prosecco, co mělo být za odměnu, vykazovalo absenci bublinek a já neměla sílu na reklamaci. A když jsem vyšla ven, tak se nebe zatáhlo a začalo pršet. Prodírala jsem se odhodlaně proti větru, déšť mně zmáčel zimní kabát a obličej. Z úžasného oběda mi bylo i trochu špatně, vlastně docela dost špatně, dokonce jsem se začala na promenádě rozhlížet po nějakém hustém křoví. Nebylo tam. Cesta se vlekla šíleně. Přestože jsem se po překonání mostu blížila k hotelu, fyzicky a psychicky jsem se blížila kolapsu.
Nakonec jsem to zvládla. Dovlekla jsem se nahoru, stáhla ze sebe mokré oblečení a dala ho sušit a vlezla si do postele… a usnula. A teď bude za chvilku zase noc a já mám strach, jak bude vypadat moje usínání. Nevím, zda mi sledování dystopie o Morfeovi, kterého uzamkli na mnoho let pod jakýsi skleněný poklop a způsobili tím spánkovou katastrofu na celém světě, který prý sice nazýváme realitou, ale on ve své podstatě žádnou realitou není (záleží z pohledu jakého jsoucna se na to podíváme), přispěje k navození té správné fyziologické usínací pohody, či ne…
Po dvou dílech opouštím svět dystopie a povolám opět do služby chlapce, krtka, lišku a koně, o kterém jsem se nakonec dozvěděla že umí i létat. Příběh fungoval po několik nocí bezchybně, dokonce jsem ho doporučila sestřenici i kamarádce. Včera však, když jsem si ho zase chtěla zavolat na pomoc, abych mohla znovu zachraňovat lišku, držet se koně za hřívu, vznášet se s ním v oblacích a snít o návratu domů, tak jsem zjistila, že příběh expiroval. Příběh samozřejmě nikdy expirovat nemůže, avšak jeho digitální sdílení bohužel ano.
Se mi rozpadl svět. Bez krtka usínám kolem třetí hodiny ranní. Kdyby jen tušil, jak mě on a jeho kamarádi chybí. Pouštím si alespoň podcast o jejich autorovi. Charlie Mackesy tento příběh nakreslil a napsal za covidu a přinesl tím útěchu mnoha dětem i dospělým. Koupím si alespoň knížku, nebo ji někde seženu v audiopodobě. Potřebuju mít v pomyslném šuflíku osvědčený usínací rituál. Toho hbitého splétače makových květů, který nikdy nezklame…
Použitá literatura:
KEATS, John. Obrys krásy. Praha: Mladá fronta, 1977. Květy poezie (Mladá fronta).
MACKESY, Charlie. Chlapec, krtek, liška a kůň: kreslený příběh. Přeložil Eva KLIMENTOVÁ. Praha: Euromedia Group, 2022. ISBN 978-80-242-8380-7.