Moje jaro začalo nenápadně a z hlediska kalendáře i předčasně. Nastalo totiž už někdy koncem ledna. Všechno dala do pohybu Náhoda, ta přelétavá osoba v nenápadných šatech, kterou vzýváme, či zatracujeme, podle toho, co nám předloží.
Mívám období, kdy se seznamuji přes inzerát. Vyzkoušela jsem různé seznamky, vždy se stejným výsledkem. Po krátkém dopisování se uskuteční schůzka končící zklamáním a následným předsevzetím, že toho už jednou provždy nechám a potkám se prostě s někým normálně. Pak plynou dny, týdny a měsíce a já pochopím, že při venčení zvěře po loukách a v lese narazím možná tak na skupinu ukrajinských dělníků čistících les, nebo na místní obyvatele kácející a svážející dřevo na zimu (dřeva totiž není nikdy dost!!!).
Potom bych se ještě mohla s někým osudově potkat při nakupování potravin, ale vzhledem ke skutečnosti, že jsem přesedlala na Rohlík, jsem i tyto možnosti značně očesala. A pravdou je, že mám v obchodě spíše svoje starosti, když se bez brýlí snažím přečíst složení potravin, které je napsáno čím dál tím menším písmem.
Ale zpět k paní Náhodě. Doručila mi totiž e-mail z rakouské seznamky, na kterou jsem téměř zapomněla. Prý mám následující tři dny VIP členství zdarma!!! Benefity znamenaly prohlížení profilů mužů, co navštívili můj profil, neomezený počet e-mailů denně a chatování s každým, kdo je online. Navíc jsem byla katapultována do nejvyšších pater nabízených kontaktů. Ok, proč to nezkusit, že ano…
Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a měla jsem tři nápadníky. Jeden se mi od pohledu nelíbil a netajil se vášní k cigaretám. Druhým mužem byl majitel firmy, biotopu a obytného karavanu, který za mnou chtěl téměř okamžitě přijet a navrhoval mi vážný vztah a společnou dovolenou. Výčet jeho aktiv společně s naléhavostí mě odradily na první dobrou. Třetí vypadal zajímavě, jeho písemný projev byl přátelský a poskytoval mi prostor.
Konverzace plynula příjemně, psali jsme si každý den, ale já jsem se držela zpátky. Po opuštění seznamky jsme si odtajnili křestní jména a Jack navrhl setkání s příslibem něčeho jiného, než přátelství. Po dvou měsících intenzivního kontaktu jsem začala mít pocit, jako bych s ním byla ve vztahu. Způsobil to pravděpodobně zájem, který projevoval, a spolehlivost v komunikaci. Občas mezi námi cosi zajiskřilo a dokonce došlo k lehkému flirtování v rámci slušnosti. Někdy psal i dvakrát denně. Ale čím více se blížil termín naší schůzky, tím větší jsem na druhé straně cítila odcizení a chlad.
Najednou jako by mi psal nějaký algoritmus, doufám, že se máš hezky, ať tě baví všechno, co děláš, LG… Moje otázky zůstávaly bez odpovědí, někdy reagoval až druhý den, někdy nereagoval vůbec. Nekonečné čekání na nějakou smysluplnou odpověď ve mně oživovalo vzpomínky na minulé vztahy, na minulá marná čekání. Nechtěla jsem ale usuzovat, co se na jeho straně děje, a rozhodla jsem se počkat, až se uvidíme. Přepnula jsem se také do režimu udržovacích zpráv…
Ještě že mě v den setkání napadlo, že mu pošlu fotku svých bot a on udělal následně to stejné, protože podle fotky z jeho profilu bych ho fakt nepoznala. Později se přiznal, že ta fotka je 15 let stará a že si ji přes fotošop trochu upravil. Metr osmdesát také neměřil ani náhodou. Přesto rozhovor plynul přirozeně a bez cenzury. Bolelo ho koleno, tak se plány o procházce po městě rozpadly. Ještě jsem zapomněla dodat, že je to strojvedoucí, který pořád píše a mluví o tom, že má směnu, nebo noční směnu, nebo mimořádnou směnu. Dalším opakujícím se tématem je nedostatek spánku a únava. Na památku chtěl společnou selfie a rozloučili jsme se s příslibem dalšího setkání.
Ok, úplně upřímně, moc se mi nelíbil. Vlastně se mi nelíbil vůbec. Ale. Přece nebudu povrchní BITCH, řekla jsem si. Dám tomu čas a prostor. Co si řekl Jack nevím, protože mi od té doby nenapsal :). Vlastně kecám, napsal, ale jen tehdy, když jsem se ozvala já. Na nic se ale neptal, nic ho nezajímalo a zakončení bylo pokaždé stejné: ať tě baví všechno, co děláš a LG. Pochopila jsem, že náš vztah, či co to bylo, dojel na nedostatek kyslíku. Po dlouhé době jsem mu napsala zprávu, co měla obsah a smysl. Že se v naší konverzaci cítím ztracená, že potřebuju zájem a kontakt a že jsem ze svých jednostranných aktivit fakt unavená. A co si o tom myslí on. Odpověděl nezvykle brzo…
Že je fajn, že píšu. Že přece vím, že píše nerad a ozývá se taky nerad. Na ja. Přátelství podle něj existuje, aniž by si lidé často psali nebo se viděli, tak nemám dělat vlny. No a že hvězdy také nejsou pořád vidět a my víme, že existují. A pak opět: ať tě baví všechno, co děláš a LG. Na to by odpověděla leda tak Drama Queen. A hlavně mi jen potvrdil, co jsem delší dobu tušila. Po týdnu mi přišlo přání k Velikonocům se zajíčky a smajlíky. Ale ať tě baví všechno, co děláš, na konci této zprávy chybělo.
Psala jsem si s Umělou. Občas to dělám a nejsem asi sama. Beru ji s rezervou, ověřuji a prověřuji. V otázce vztahové se ale zdá být dobře nakrmená :). Napsala mi, že pocit blízkosti byl navázán na počáteční dynamiku, a že vztah se neděje v minulosti, ale teď. Důležité je, jak se cítím teď. Pod tohle se můžu podepsat, je to tak…
Ironií je, že astronomické jaro sice konečně nastalo, ale u mě se trochu ochladilo a od severu fouká vítr vztahové bez-na-dě-je. A navíc se na španělských schodech po křesťanovsku připozdívá…