Tohoto 14. ledna navštívila Slovácké divadlo v Uherském Hradišti Szidi Tobias, slovenská herečka a zpěvačka. A bylo to dobré navštívení, protože se Szidi jiné ani býti nemohlo. Říká se, že zpívá syrově, že je “naše” nejlepší šansoniérka a že její projev zasáhne hluboko. Když přijde Szidi na jeviště, začnou se dít zvláštní věci.
Texty jejích písní jsou psány mužskou rukou. Jaká je v tom ukryta zvláštní statečnost, ukázat svou nejjemnější a nejtemnější část, vynést ji na světlo a podepsat se pod ni. Jak zvláštní musí být muž, který umí psát pro ženu takovým způsobem? Ty verše jsou roztodivné, mnohoznačné a tajuplné jako tvář nevěsty za závojem, kterou uvidí jen vyvolení, jen ti, kteří mají uši ke slyšení. Slova se vznáší a poletují, jindy jsou ztěžklá obsahy, dotýkajícími se smyslu našeho vezdejšího přebývání.
Szidi zpívá, jakoby šlo o život, protože přece o život jde. Zralá a dospělá na jedné straně, dívčí až dětská, na straně druhé. Sdílený čas je důvěrný, hlas je důvěrný a stejně tak jsou důvěrné i příběhy, jež vypráví. Od lyrických poloh zachází v naléhavosti až kamsi daleko, vzduch kolem se chvěje, víří listí všelijakých barev a na chvíli všechno přikryje andělským peřím smíření. Pozorný posluchač může spolu s ní nastoupit do lodičky nejistot a plavit se po mořích pochybností, strachů a naděje. U kormidla stojí Tvrdohlavá, Smutná a především Milovaná žena, ta která ví a neví zároveň a nemá strach se z takových pocitů vyzpívat. Přes smutek nás převede do světa dobrých konců, kde čeká paní pláště, pod který se může unavená duše po dlouhé cestě hledání schovat…
A v měsíci březnu se hlas Szidi Tobias a poetika jejích písní rozlije po hladině řeky Vltavy, kdy se poprvé představí v pražském Jazz Docku. Zazní tam především skladby z alba Sedmoláska a zážitek to bude určitě neopakovatelný.
Viz https://www.jazzdock.cz/cs/koncert/szidi-tobias-sedmolaska