Tohle jsou mé postelové dny. S legitimní diagnózou a podporou okolí fakt odpočívám. Konečně jsem objevila, že nikomu nemusím skládat účty ze své nečinnosti. Jen bych si to měla někam napsat a následně i umístit na viditelné místo, abych tu myšlenku podržela v paměti. Čtu si, spím, občas vyrážím do terénu, čímž myslím kuchyni a sociální zařízení. Snahu symbolicky oddělit noc a den nočním a denním pyžamem narušil úpadek mojí morální úrovně. Místo toho se denní doba od noční liší jen nošením spodního prádla. Zítra je neděle a s tím spojené předsevzetí, že opustím svůj přístav, svou loď a útočiště a vyrazím opět do světa! Přesněji řečeno na krátkou procházku po loukách a ke slepicím.
Ale dneska ještě ne. Kromě odpočinku má pobyt v peřinách i odvrácenou tvář. Daří se v nich velmi dobře pochybnostem. Odpočívají tam zdánlivě nečinně, aby pak znenadání zaútočily. Většinou zacílí na minulost, co nejde změnit. Kamarádí se přitom i s výčitkami a jejich spojené síle lze čelit velmi nesnadno. Nejčerstvějším selháním, které mně neúnavně předhazují, je moje neschopnost sundat ze stromu zatoulanou perličku, co netrefila do kurníku. Našla jsem ji tam v noci minulou neděli. Půlnoční ticho rozvířil polekaný zvuk jejích křídel, když přiběhl pes. Vylétla a usadila se vysoko v koruně stromu nad stájemi. Nebylo v mých silách za ní vylézt. Přesvědčování, aby šla dolů, bylo marné. O hodinu později jsem se snažila znovu ji nějak přilákat. Seděla na stejném místě jako přimrzlá. Vzdala jsem to s jiskřičkou naděje, že vydrží do rozednění, a pak slétne za ostatními. Ale do rána se po ní slehla zem… Další zářez na pažbě mých ztrát.
Zato kočkám tady nic nechybí. V přestávkách mezi jednotlivými šlofíky si hrají s knihami a záložkami, anebo honí tužku tak dlouho, až přistane pod postelí. Psice upadla do hluboké deprese, protože chodí ven jen na dvorek. Když je doma, chce být venku a naopak. Navzájem se dovádíme k šílenství. Hárání jí ke klidu asi taky moc nepomohlo. Ale dneska šla poprvé s ostatními fenami na procházku, tak třeba prožijeme klidný večer bez věčného courání sem a tam.
Pořád něco hledám. Je asi umění ztrácet věci na ploše dva metry čtvereční. Naposledy zmizlo luxusní plnicí pero. Podezření padlo prvoplánově na kočky, ale nakonec jsem dostala Černého Petra sama. Pero, rozsednuté na půlky, leželo bez života pod peřinou. V dalším příběhu s nepříliš dobrým koncem hraje hlavní roli fontánka na vodu pro kočky. Ze začátku to vypadalo, že ji vrátím, neboť bylo nad mé síly ji zprovoznit. Nepomohl ani blbuvzdorný návod s obrázky. Představa, že jsem pořídila za dvanáct set keramickou misku na pití, navíc ještě s perským kazem (poškozenou glazurou), mi na náladě nepřidala. Nakonec ale přišel technický vhled a fontánka funguje. Jenže z ní zatím pije jen jedna jediná kočka a pes. Zbývající čtyři si jí vůbec nevšímají a pijí klasicky z plechové nádoby. Umístění se ukázalo taky jako špatný logistický počin. Vemlouvavé zurčení slyším v ložnici tak naléhavě, jako by mě u hlavy vyvěrala studánka. Navíc se mi chce pořád čurat.
A můžu pokračovat inventurou dalších ztrát. Ztloustla jsem asi o tři kila. Zpřetrhaly se mi sociální vazby s králíčkem, který mě považuje za nepřítele hlodavců s výjimkou okamžiků, kdy mu přináším granule, nebo jablko. Opustily mě některé hygienické návyky, jako například úprava vlasů a makeup. Nemám chuť nikomu volat či psát, ani odpovídat. A opět mě zklamal muž. Dočetla jsem knížku „Born to run“. Musím přiznat, že Springsteen psát rozhodně umí, některé části jsou sice pro nehudebníka svou popisností suchopárné, ale kapitoly věnované osobním vzpomínkám na druhé straně zasáhnou upřímností a odvahou ukázat temné obsahy, kterými záměrně narušuje obraz Bosse, velké rockové hvězdy, rytíře bez bázně a hany. Jen mi tím sebral iluzi, smotal moje projekční plátno a nechal mě zase samotnou, bez víry v dokonalost mužského světa…
Z dvorku slyším štěkot, což je znamení, že Chelsea je z procházky opět doma. Zdrhla prý jen dvakrát a opět má nějakou amnézii, protože neslyší na své jméno. Ale což. Důležité je, že se vrátila. A že zase zítra znovu začneme. Se vším. Drobnými krůčky. I když se moc nechce. Ale hlavně musíme najít ten správný obchod, kde se dá koupit naděje…