Místo akčního víkendu stráveného v sedle a následně na literárním večírku, kde bych mohla přečíst pár svých básniček, ležím a částečně sedím na sedačce v obýváku a dlouze přemýšlím, kdykoliv potřebuju někam vyrazit. Bezmocnost v podobě nějakého uskřípnutého nervu mě … číst více
Logistika především. Protože u nás nemůže být jednoduché a přehledné vůbec nic. Kozy pouštím na pastvu většinou odpoledne, kdy už není takové teplo. Jenže nyní jsou odpoledne venku housata vylíhnutá z líhně, co se nemohou připojit k hejnu s housaty … číst více
Ve výběhu se producírují housata pečlivě střežená svou netradiční rodinou, dvěma husími matkami a jedním houserem. Posledně jmenovaný se při ochraně svých nejbližších chová nejagresivněji. Ne, že bych se ho bála, ale přece jen ty rány, které rozdává zobákem, jdou … číst více
Byla jsem na výstavě! A nebyla to výstava jen tak ledajaká, ale vytoužená, měsíce očekávaná a téměř před nosem zavřená. Výstava malíře Gustava Kruma. Jeho jméno mi bylo až do nedávna neznámé, ale obrázky mě anonymně provázely celé dětství i … číst více
Sedím na terase a pasu kozy. Teda ony se pasou samy, ale já tady sedím, aby nevzaly roha. Protože vzít roha je pro kozy typická činnost. Když se rozhodnou změnit místo pobytu, jdou… A poněvadž žádnou zabezpečenou výsostně kozí pastvinu … číst více
Prší, prší, jen se leje, kam koníčci pojedeme… Po mnoha a mnoha letech bezmyšlenkovitého opakování jsem se až dneska podívala na tenhle text pořádně. Původně jsem si myslela, že otázka směřuje na koně, kam že to společně vyrazíme. Jenže ouha. … číst více
© 2026 V jiném rytmu — Běží na WordPress
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑
