Logistika především. Protože u nás nemůže být jednoduché a přehledné vůbec nic. Kozy pouštím na pastvu většinou odpoledne, kdy už není takové teplo. Jenže nyní jsou odpoledne venku housata vylíhnutá z líhně, co se nemohou připojit k hejnu s housaty vylíhnutými klasickým způsobem. Sice jsou v kleci, pořízené původně na rekonvalescenci Kocourka se zlomenou nohou, přesto by je mohly nájezdy zvědavých koz rozrušit. A protože jsou ty nezbednice navíc hodně nepředvídatelné, mohlo by se stát, že by si o ne příliš bytelnou klec začaly drbat rohy, nebo by se na ni pokoušely vlézt. Další problém představuje venčení belgických ovčáků na dvoře. Důvodem je králíček Hopíček.
Pořád ještě řeší problém naučené bezmocnosti a nevylézá z klece, byť je otevřená. Roční vlčice by ho ráda ochutnala. Proto se musí zavírat dveře do mého příbytku, když je predátor na dvorku. Tuhle se to nějak nepovedlo. V hrůze jsem vběhla dovnitř připravena na katastrofu. Ale zázraky se dějí. Ušák se proháněl v kleci a byl zjevně kompletní. Tento týden měl náročný i z důvodu očkování, přestože přijelo samo za ním. Náš úžasný pan veterinář totiž na rozdíl od svých kolegů klienty pravidelně objíždí. Přinesla jsem mu dva králičí očkovací průkazy, z nichž jeden patřil paní Králíkové, co už odešla do králičího nebe. Tak tu už teda fakt očkovat nemusíme, zažertoval vet.
Nevím, o koho mám mít dneska větší starost. O maminku, která si vyrazila autem na cestu dlouhou přes osm set kilometrů? O koníka, co poběží „náš“ první dostih? Nebo o všetečné kozy, aby se jim něco nepřenastavilo v kozích hlavách a nešly mě hledat na silnici? Nevím. Sobotní ráno jsem zahájila roztržením úžasné bílé halenky o kliku kuchyně. Další neúspěch následoval o něco později, kdy jsem na farmářských trzích v nedalekém městečku zjistila, že jsem na blešáku, kde se sice taky prodává zelenina, avšak budoucí, tedy její sazenice. Částečným úspěchem bylo zakoupení růžových šatů, co vypadají jako pyžamo, protože si z nich nechám přešít sukni, zajisté perfektní. Pak jsem si koupila kastról, ve kterém je možné i smažit, kastról, který se samozřejmě nikdy nepoškrábe, a když už, tak je to prý pouze vada estetická a jeho užitné vlastnosti zůstávají tímto nedostatkem neovlivněny. Jediná věc, která mě znervóznila, je skutečnost, že kastról nesmím nechávat samotný doma. „Never leave the cookware without supervision.“ Achmůjbože. Není tohle porušování osobních svobod? Až po druhém čtení jsem zjistila, že jsem nějak přehlídla „on the hotplate“. Jaká úleva…
Sedím na dvoře a užívám siestu. Degustuji vlašský ryzlink až odkudsi ze Štýrska a oceňuju jeho mineralitu. Před sebou mám pár hodin klidu i neklidu s knížkou Firefly lane. Klid spočívá v tom, že rozumím tomu co čtu, neklid zase, že jsou slova, která si musím domýšlet. Anglická knížka o dostizích mi šla o mnoho lépe, což bude způsobeno asi mimo jiné i hloubkou příběhu. Musím si opakovat, že to bude lepší a lepší.
Hledám si práci. Školství vynechávám, tedy zatím, ale možná napořád. Ten podivný rok změnil můj život. Předtím jsem si vždycky našla čas na čtení knížek, psaní recenzí, na komunikaci s přáteli a pravidelný pohyb. Teď se schovávám za stěnu z únavy a dva víkendové dny vůbec nestačí na nějakou regeneraci. Nevím, co mě ničí víc, jestli ten nekončící šum, nebo věčné otázky, či nesmyslnost mého pedagogického snažení. Kolegy částečně obdivuju, částečně se jim divím. Na jedné straně misky vah je „jistota“ pravidelného příjmu, na straně druhé pocit, že zůstat by pro mě znamenalo smířit se s tím, že jsem v pasti. Jako když člověk setrvává v manželství, co sice nefunguje a bere dech, ale přesto nás drží pohromadě pomyslnými jistotami.
Hledání něčeho nového přináší pestrou paletu možností, zároveň však i neklid a občas téměř bez-na-děj. Například jsem objevila inzerát na řidičku turistického vláčku na hrad Pernštejn, anebo na průvodce ve vile Tugendhat, či ve vile Löw-Beer. Trošku mě odrazuje odměna za vykonanou práci, ne, hodně mě odrazuje odměna za vykonanou práci. Potom bych mohla uplatnit znalosti německého a anglického jazyka v dynamicky se rozvíjejících společnostech, kde by mě ve volném čase nutili ke společným činnostem, jako je pití piva, hraní paintballu a možná i k nějakým adrenalinovým outdoorovým sportům. Taky bych mohla jít učit na prázdninové kempy děti a taky bych se pak následně mohla jít zabít.
Začíná zlehka pršet, tak mohu starost o kozy odložit. Jsou totiž přecitlivělé na vlhko a raději vlezou do boxu. Přesto je musím zkontrolovat a založit jim do jesliček seno, aby neměly přes noc hlad. Dostihy skončily, koníkovi se naštěstí nic nestalo, protože kvůli kluzkému povrchu neběžel. Jen se mu něco přetočilo v hlavě, tak se musel nasedovat, aby vůbec nastoupil do vozíku a nepokusil se ho rozmlátit a při té příležitosti někoho zabít a následně pak zabít sebe, anebo všechno dohromady. Asi nebude dostihový. Babička dojela do vytoužených Alp v pořádku a mně se jako obvykle rozpadl studijní plán společně s plánem dietním. Dělala jsem holčičce k večeři cizrnové palačinky a neovládla jsem se a pár jich snědla. Místo depresivního přemítání nad tím, co se nepovedlo, půjdu raději překontrolovat, zda se někam neztratila vlašákova mineralita.