Co týden dal a vzal… Dovolím si parafrázovat svou oblíbenou autorku, Betty MacDonaldovou, na jejíž životopis se v dohledné době chystám… Výsledek hodnocení vypadá vždy podle toho, jakým způsobem si natočím křišťálovou kouli, jak se v ní začne lámat světlo … číst více
Pondělní lekce byla téměř skvělá. Jakože jsem nebyla nejblbější. Středeční mě postrčila ještě o kousek víc, takže jsem si na dopoledne naordinovala studium v kavárně, kde si praží kávu sami, navíc nabízejí od pohledu lákavé zákusky, před nimiž taje moje … číst více
Nedržím ji v rukou poprvé, radost z ní nemívám. Většinou je mi předávána za disciplíny, kde na ni dosáhnu bez veškerého snažení, vlastně ji obdržím zadarmo. Jako tomu bylo v pondělí. Usedla jsem opět do školních lavic. Potřebuju se trochu … číst více
Vypravila jsem psa, vypravila jsem sebe a mohly jsme vyrazit na výlet. Na vysočinu. S babičkou. Překrásné údolí Švarcavy způsobilo hned první drobný konflikt. Nevyvolala ho však šeltie v bedně, která cestování z jeho podstaty nesnáší a pokud se protestně … číst více
Významný týden. Týden obsahující moje poslední dny na základní škole. V závěru jsem je počítala, jako bych byla voják stříhající metr. Ani nevím, kdy se všechno tak jednoznačně nastavilo, kdy se počáteční snaha rozplynula, až z ní nezbylo vůbec nic, … číst více
Nemůžu usnout. Převaluju se ze strany na stranu, ruce a nohy popálené od kopřiv a poškrabané od šípkových trnů bolí jako čert. Bezmocnost pálí ještě víc. Ráno bude s největší pravděpodobností o perličku méně. A to jsem si myslela, jak … číst více
© 2024 V jiném rytmu — Běží na WordPress
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑