A tak jsem to dala. Nečekaně. Překročila jsem svůj stín, nastrkala vzpouzející se šeltii do kenelky a vyrazily jsme z naší bezvýznamné vesnice do Brna, do kina, kam můžou i pejsci. Na dokument. Na dokument o tom, jak zachránit planetu. … číst více
Už ani nevím kolikrát ve svém životě jsem tohle řekla, Kocour, Kocour, Kocour. Ale od včerejšího rána je to slovo jako kámen hozený do vody. Klesá rychle ke dnu, ztrácí se v hlubině a na hladině po sobě zanechává nekonečné … číst více
Není. Téměř nikdy mně není teplo. Snad jen s výjimkou extrémně horkých letních dní. Jinak se většinou potýkám s pocitem chladu. Dokladem může být zážitek z raného dětství, moje první vědomá vzpomínka v souvislosti s chladem. Přicházím do kuchyně, jejímž … číst více
Nemůžu usnout, po hodině převalování přijímám tuto skutečnost jako nezvratitelný fakt. Spánek, ten hbitý splétač makových květů, jak ho poeticky nazývá John Keats, pořád nikde. Začnu řešit technické záležitosti. Vypnu hotelové topení, vyvětrám, upravím polštář. Zavírač očí, vypravěč šeptaných uspávanek … číst více
Probouzím se pozdě ráno s pocitem, že jsem včera spáchala nějaký závažný zločin, jinak bych se nemohla přece cítit takhle mizerně. Namlouvám si, že za to může příliš měkká matrace v hotelovém pokoji, zatažená obloha s různými odstíny šedivé barvy, … číst více
Vánoce nás pronásledují snad už od konce října. Ze všech světových stran se na nás vrhají nevyžádané reklamy, výhodné nabídky a jedinečné příležitosti. Vypadá to jako nějaká týmová posedlost a není se kam schovat. Možná by pomohla taková ta místnost, … číst více
© 2024 V jiném rytmu — Běží na WordPress
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑
