Snažím se utopit
smutek z bezmocnosti
nevědomé vražednice
šedobílých koťátek
v modrém měsíci
pšenice stoupá do hlavy
pro bolest furt zbývá místa dost
zakládám Klub osamělých srdcí
opuštěných koťat v nás
koťat hledajících teplo
na kousku plechu
co ještě trochu hřeje
a pak je tepla příliš
a není kam utéct
otevřou se dveře
k jinačí svobodě
tam na druhé straně břehu
don’t let me down
zpívám sama sobě
a jdu sloužit těm
co jsou ještě naživu…