Snažím se utopit smutek z bezmocnosti nevědomé vražednice šedobílých koťátek v modrém měsíci pšenice stoupá do hlavy pro bolest furt zbývá místa dost zakládám Klub osamělých srdcí opuštěných koťat v nás koťat hledajících teplo na kousku plechu co ještě trochu … číst více
Nad závodištěm s prázdnými tribunami se rozprostřela tma. Poslední vozíky odjely a na dráze ozdobené reliéfy nepravidelných obtisků podkov se prohání spadané listí. Všechno ztichlo. Po stořicáté. Tráva zvlhlá večerní rosou vypadá jakoby plakala. Za chvilku splynou s krajinou i … číst více
Z ranního polospánku mě probrala tupá rána. Vstala jsem a šla k oknu, abych viděla, jak tam bezvládně ležíš. Vyběhla jsem ven jen v županu a ponožkách, rozechvělá chladem. Chtěla jsem věřit, že Tě nenajdu, že náraz nebyl fatální, že … číst více
Někdy o sobě dává vědět dopředu. Neslitovná kmotřička. Vysílá signály různé intenzity a mluví jazykem, kterému rozumí jen nemnozí. Zaslechla jsem ji, štěkala zavřená za nízkým plotem kousek od nás… Mluvila jsem o ní, ale nikdo neslyšel. A jednoho rána … číst více
© 2024 V jiném rytmu — Běží na WordPress
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑
