Vypravila jsem psa, vypravila jsem sebe a mohly jsme vyrazit na výlet. Na vysočinu. S babičkou. Překrásné údolí Švarcavy způsobilo hned první drobný konflikt. Nevyvolala ho však šeltie v bedně, která cestování z jeho podstaty nesnáší a pokud se protestně … číst více
Významný týden. Týden obsahující moje poslední dny na základní škole. V závěru jsem je počítala, jako bych byla voják stříhající metr. Ani nevím, kdy se všechno tak jednoznačně nastavilo, kdy se počáteční snaha rozplynula, až z ní nezbylo vůbec nic, … číst více
Nemůžu usnout. Převaluju se ze strany na stranu, ruce a nohy popálené od kopřiv a poškrabané od šípkových trnů bolí jako čert. Bezmocnost pálí ještě víc. Ráno bude s největší pravděpodobností o perličku méně. A to jsem si myslela, jak … číst více
Místo akčního víkendu stráveného v sedle a následně na literárním večírku, kde bych mohla přečíst pár svých básniček, ležím a částečně sedím na sedačce v obýváku a dlouze přemýšlím, kdykoliv potřebuju někam vyrazit. Bezmocnost v podobě nějakého uskřípnutého nervu mě … číst více
Logistika především. Protože u nás nemůže být jednoduché a přehledné vůbec nic. Kozy pouštím na pastvu většinou odpoledne, kdy už není takové teplo. Jenže nyní jsou odpoledne venku housata vylíhnutá z líhně, co se nemohou připojit k hejnu s housaty … číst více
Ve výběhu se producírují housata pečlivě střežená svou netradiční rodinou, dvěma husími matkami a jedním houserem. Posledně jmenovaný se při ochraně svých nejbližších chová nejagresivněji. Ne, že bych se ho bála, ale přece jen ty rány, které rozdává zobákem, jdou … číst více
© 2026 V jiném rytmu — Běží na WordPress
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑
