Kde se vzalo, tu se vzalo. Domluvilo ptákům, aby začali křičet v jiných tóninách, koním, aby přelínali a Kocourovi, aby se po několika měsících pobytu u rozžhavených kamen dožadoval pobytu venku. A pak už šlo všechno samo. Slepice se rozběhly … číst více
Ležím se zavřenýma očima v poloze, jejíž název si jako obvykle nepamatuju. Najednou ucítím na svých nártech dotyk zpocených bosých nohou. Bezmocně čekám, až tlak povolí. Konečně! Jenže po chvíli jedna z těch stejných nohou začne špičkou kopat zlehka do … číst více
Téměř si nepamatuji, jak dlouho se vedle něho probouzím. Snad odjakživa. Všechno je v pohybu, jen on jakoby nestárnul. Šedá barva si zachovává odstín, oči se dívají na svět stejně zvědavě. Má skoro pořád dobrou náladu, je vstřícný a nenáročný. … číst více
Jsem obětí příběhů. Příběhů o ženské dokonalosti. Útočí zevnitř vyprávěné hlasem babiček, které dokázaly mimo jiného i skákat přes plot pro pírko, útočí zvenku, feminismus ani gender nemají šanci, není se kam schovat. A navíc tomu nahrává ďábel jménem Internet … číst více
O depresi u mě nemůže být ani řeč. Já depresi nemám, spíše má ona mě. Představuji si ji jako stárnoucí ženu, co zapomněla jít k holiči. Tvář bez makeupu, prošedivělé vlasy stažené do gumičky a na nohou ošlapané boty. Deprese … číst více
Opakovala si pořád dokola a soustředila se jen na metr čtvereční před sebou. Posranej, posranej výběh, znělo jí přitom souběžně jako nevyžádaná mantra s mnohem větším potenciálem, než by chtěla. Sbírala pečlivě, v tomhle byla bezkonkurenčně dobrá, jen věděla, že … číst více
© 2026 V jiném rytmu — Běží na WordPress
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑
