Bojím se Čerta stejně, jako se on se bojí kříže. Za oknem poletují zbytky podzimního listí pronásledované rozvernými vločkami a já vím jedno, za chvilku bude tady, vstoupí bez klepání a vejde jako první. Mikuláš s Andělem zůstanou stát způsobně před prahem, a z dárků v pytli mi nebude patřit ani jeden. Znovu si narychlo provádím inventuru svých hříchů. Kromě Lenosti zřejmě nepatří k těm smrtelným, ale kdo ví, třeba i ty drobné v pekle sčítají, a pak násobí nějakým koeficientem hříšnosti. Za chvíli budou tady, Mikuláš s Andělem jako obvykle v bílém, jejich druh se určitě po cestě trochu zašpinil, nebo se v Pekle na pravidelnou hygienu moc nehledí. Jeho instrukce jsou jasné, rozdat uhlí hříšníkům a ty nejhorší vzít sebou. Každoročně se bojím, že seznam mých nedokonalostí naplní pohár jeho trpělivosti a půjdu taky. Pokud je ale polehčující okolností vyznat se z nich, tak to udělám okamžitě tady a teď.
Začnu přiznáním, že mluvím sprostě. Mluvím sprostě, i když jsem se zavázala, že toho definitivně nechám. Někdy mívám lepší období, potom ale jedu autem a ostatní účastníci silničního provozu mě vyprovokují a já se ve vteřině vyjadřuji jako dlaždič. Podobně na mě působí, když mi stoupne na nohu kůň, nebo když si při přípravě ohně zadřu třísku, nebo se nabodnu na hřebík, co trčí ze staré desky, nebo se spálím, když se snažím lépe uspořádat v kamnech polena, která se na první pohled tváří, že dosud nehoří, ale není to pravda. Také mám nesplacené dluhy. Především vůči městu Brnu, kterému bych měla zaplatit 160 korun českých za komunální odpad, což neustále zapomínám. Další dluh není možné vyčíslit penězi, je to dluh morální, což jest mnohem, mnohem horší. Vyžádala jsem si na jaře od jedné dobročinné organizace sazenice česneku a cibule šalotky s tím, že z úrody potom opět vrátím část dárci. Jenže česnek nevzešel a šalotku částečně snědly srny (sežraly i mangold, ale to nevadí, protože mangold vyrostl ze semínek z obchodu, která jsou geneticky modifikovaná, a nikomu je vracet nemusím). Pár použitelných cibulek jsem snědla, protože jsem netušila, že zbytek na záhonku podlehne srní invazi. Další závažné hříchy se týkají porušování pravidel silničního provozu. Párkrát jsem projela na červenou, nedodržela jsem čas parkování na placeném parkovišti, jela jsem po chodníku (trest přišel vzápětí, protože jsem si cosi urvala na podvozku, snad to nebyla olejová vana), ale nejpodlejší bylo, když jsem jela v pruhu pro taxíky a autobusy a sprostě jsem přejela dlouhou kolonu těch sofistikovaných, co spořádaně jeli v pruhu levém. Hřích nejčerstvější tkví v porušení autorských práv, protože jsem vytiskla elektronickou knihu, což se nesmí. A taky jsem občas lhala, třeba v drogerii DM jsem tvrdila, že nemůžu najít tu jejich kartičku, ale bylo to jen proto, že se mi nechtělo přehrabat celou peněženku. Nezaplatila jsem zálohu na plastový kelímek na vánočních trzích… jela jsem načerno vlakem, tedy pouze to tak na první pohled vypadalo, protože jsem nemohla najít lístek a průvodčí po pěti minutách marného čekání situaci přeznačkoval a nechal mě prostě být. A to by mohlo stačit.
Jsem nejistá, zda těch slov nebude na Pekelníka až příliš, zda to celé jen nezhorším, zda není lepší pouze pokorně mlčet. Odpověď jako obvykle nepřichází. Jen za oknem se znovu rozpoutalo něco jako chumelenice, obrysy stromů se začínají ztrácet, stmívá se a v kamnech se chvěje rozžhavená briketa…