Získejte energii za jediný víkend!!! Přečetla jsem i bez brýlí na obálce časopisu pro ženy. Po pěti vteřinách váhání a vnitřního boje mezi mou rozumnou a únavou poznamenanou naivní částí mého Já vyhrála kupodivu ta naivní. No možná to bylo kontumačně, ale na tom teď nesejde. Mám zakoupený návod a volný víkend před sebou, tak proč něco nezkusit! Navíc jsem jedním koutkem oka zahlédla v textu i slovo flow. Flow, flow, flow, stačí ho jen vyslovit a všechno kolem vypadá jinak!
Návody mají magickou moc. Co může být lepšího, než kauzálně se chovající svět. Prostě udělám jednu věc a logicky nastane věc následující. Přečtu návod, učiním potřebné kroky a energie mě zaplaví silou a světlem a já se v tom nově navozeném pocitu budu koupat a užívat si ho. Časopis si chci vychutnat až v sobotu ráno, abych ten úžasný okamžik oddálila. Jenže víkend začne bolením v krku. Plán slibované sobotní relaxace naruší i další skutečnosti. Musím jít k volbám, a pak konečně vydesinfikovat kurník. Správná odpočinková atmosféra nastane, až odvolím a slepice budou v cajku. Půlhodina pracovního stresu se dá vydržet.
Vezmu na sebe věci, co hodím hned do prádla, nebo půjdou na hadry a jdu vyšplíchat kurník horkou párou. Jenže z ničeho nic začnu desinfikovat i druhý kurník a vybírám z něho vajíčka, které kvokající slepice včera opustila, protože ji dvouměsíční marná snaha o naplněné mateřství vyčerpala, tak se jakoby nic zařadila mezi hejno a tudíž zabila potencionální kuřata. Vím dobře, jak se takový vrah musí cítit, přestože nehne ani brvou, protože jsem jí tuhle pár vajíček odebrala a v jednom z nich bylo mrtvé kuře. Mezitím jsem, ani nevím proč, začala uklízet v přípravně žrádla. K obědu mám kafe a kousek chleba s povidlama, protože jinak by mohla nastat hypoglykémie.
Ve tři hodiny konečně otevírám časopis a čtu, co radí koučka. Hned první rada je pro mě jako dělaná. Mám si pohladit domácího mazlíčka. Jenže co dělat, když domácí mazlíček spí a navíc se včera vyválel v hnoji. Přátelské objetí plné endorfínů a dopaminu odkládám na jindy. Nicméně čtu zvědavě dál. Mám si hrát, tvořit a smát se. Vedle tohoto moudra je fotka štíhlé ženy v jógové poloze stromu na břehu překrásného jezera. Dobrá, můžu zajít odpoledne k rybníku a zkusit to. Jen mi tam bude chybět balvan, na kterém jogínka stojí a ta téměř zenová panoramata.
Najít rovnováhu – jak jinak, když budu ten strom u rybníka. Při té příležitosti se můžu zklidnit a nechat odplout své myšlenky a tímto způsobem se přiblížit k úplnému bytostnému Já, což koučka nazývá napitím se z vlastního pramene. Abych mohla pokračovat, musím vstát a napít se zatím jen vody s vitamínem C. V následujícím odstavci mě autorka článku vyzývá, abych se uvolnila, byla běhající Buddha a žehnala přírodě…
Na závěr nicneříkající zmínka o mindfullnes a o magickém a nadčasovém FLOW, které je charakterizováno jako dělání bez dělání. Poslední rada mě zcela vyřídí. Mám být jako Pipi Punčochatá https://cs.wikipedia.org/wiki/Pipi_Dlouhá_punčocha. Tedy Pipi jsem jako dítě bytostně nesnášela, nicméně čtu srdnatě dál. Znamená to, dělat krásné, ale nereálně věci. Na poslední fotce stojí žena tváří k zacházejícímu, či vycházejícímu slunci, což fakt nejde poznat, a v ruce svírá provázky nedefinovatelného počtu balónků. Že by naděje převtělená do Neunundneunzig Lufballons?
Odkládám časopis jdu uvařit pozdní oběd. Pak vyvenčím psy a zkontroluju, zda už zrají šípky. Když si stoupnu na špičky, tak se mi možná podaří utrhnout trošku přezrálou švestku, co bude chutnat po medu. Nasbírám pár ořechů. A se psem se pomazlím, až půjde kolem a bude chtít pomuchlat, hnůj nehnůj. Projdu kolem rybníka, očima pohladím starou vrbu, vynechám pozici stromu a budu dělat věci po svém. A zase si už dlouho, dlouho nekoupím časopis pro ženy…