Rubrika Sto zvířat

Nikdy jsem je nemohla mít. Jsou prý nehygienická a berou lidem svobodu… ale dávají cosi jiného, co nejde změřit, zvážit, ani nikam zavřít… A je to moc fajn.

Ginger a Fred

Do hejna přišly v dospělém věku a způsobily tak v zaběhlém slepičím kolektivu menší pozdvižení. Hledaly naléhavě domov poté, co zničily architekturu jedné menší zahrádky na předměstí Brna. Divná a divnější. Rezavá a Kropenatá. Ginger a Fred.  Asociální byly obě. … číst více

Můj nejhuňatější Silvestr

Jdu potmě do kopce ke srubu. Světlo baterky roztřeseně osahává cestu přede mnou. Konečně jsem u brány. Chvilku zápasím s namrzlou závorou a přitom mi z náručí vyklouzne jablko. Ten zvuk, když kov narazí na štěrk, se mi vůbec nelíbí. … číst více

O kousek blíž k životu…

Z ranního polospánku mě probrala tupá rána. Vstala jsem a šla k oknu, abych viděla, jak tam bezvládně ležíš. Vyběhla jsem ven jen v županu a ponožkách, rozechvělá chladem. Chtěla jsem věřit, že Tě nenajdu, že náraz nebyl fatální, že … číst více

Když si koně sejmou masky

Visí na šňůře vedle sebe, připomínají vlaštovky na drátě plánující odlet do teplých krajů… Uši v pozoru připevněné kolíky, perforovanou tkaninou se prohání vítr. Sejmuté masky. Noc tráví v přepravce u boxů a ráno nastoupí opět do služby. Jak bych … číst více

Když to norský losos přežene s intimsprejem…

Zdálo se mi, že v mé bezprostřední blízkosti zvrací štěně. Obrátila jsem se na druhý bok a zkoušela usnout, nepříjemný sen tak někdy zmizí. Marná snaha, po probuzení bylo jasné, že losos proměněný v tráveninu opustil zažívací trakt stejnou cestou, … číst více

Jak jsem se naučila vstávání se slepicemi

Nenávidím vstávání a je tomu snad odjakživa, kam moje paměť dosáhne. Děti mají rády vstávání většinou v době, kdy nemají žádné povinnosti, a pak je to začátkem školní docházky, nebo později nástupem hormonů jednoduše přejde. Takovým obdobím jsem vůbec neprošla. … číst více

« Starší příspěvky Novější příspěvky »

© 2026 V jiném rytmu — Běží na WordPress

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑