Nenávidím vstávání a je tomu snad odjakživa, kam moje paměť dosáhne. Děti mají rády vstávání většinou v době, kdy nemají žádné povinnosti, a pak je to začátkem školní docházky, nebo později nástupem hormonů jednoduše přejde. Takovým obdobím jsem vůbec neprošla. … číst více
Kdopak by ho nechtěl. Anděla. Strážného Anděla, co bude dávat pozor, kudy povedou naše kroky. Znám bytosti, kteří Anděla mají. Nemusely proto udělat nic, jen být a on je našel. Jako třeba tady tohoto. Stojí u krmelce a dělá, jakoby … číst více
Dívala se na mě každé ráno zkoumavým pohledem. Někdy vypadala upraveně, jindy, jako by se jí ve spánku posunul pomyslný polštář vycpaný slámou a vytvořil na čele rozvrkočenou čupřinu. Klisna se zdraví vždy jako první, protože ona byla Dáma, paní … číst více
Šeltie se vrací? Tak proč tady není? Vrať se a slibuju, že nebudu nikdy nic vyčítat. Jen se prosím vrať! Takhle nějak přemýšlela ve druhém stádiu, poté, co se po ní slehla zem. V tom prvním používala předpisový povel na … číst více
Ležel jsi uprostřed silnice a vypadalo to, jako bys jen spal. Zaslechla jsem chvilku předtím auto, jak jelo nahoru podél rybníka, aby se pak nepochopitelně obrátilo a sjelo z kopce nazpátek. Najednou začalo razantně brzdit. Rozběhla jsem se a něco mi … číst více
V popisovaném případě tedy Kocoura, ale výsledek bývá stejný. Byl labilní. Projevovalo se to tím, že Kocour neudržoval čistotu. Konkrétně řečeno, záchod bylo poslední místo, kam by se vyčural. Měl totiž jiná, mnohem oblíbenější. Například lišty kuchyňské linky (ty se … číst více
© 2026 V jiném rytmu — Běží na WordPress
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑
