Blues je dvanáct taktů, který vždycky spočítám, zpívá Petr Kalandra. Slepičí blues je ale mnohem složitější. Skládá se totiž každý večer, znovu a znovu, a když počet taktů neodpovídá, tak něčeho ubylo… Slepičky jsou vynesené. To znamená, že svou roli … číst více
Dnešní ráno vsunulo do schránky nevyžádanou pozvánku do Ledového království. Bláto zamrzlo, ale stopy minulých dnů a týdnů šly rozeznat snadno. Cihlový komín se na dvoře objímal s prstenecem rampouchů. Gumová kačenka, kdysi dávno zapomenutá na dně dřevěného rozbitého sudu, … číst více
Soužití s opeřenci není snadné. Slepice patří pro svou svébytnost do samostatné kapitoly, protože jejich chování je rozumem nepochopitelné a neuchopitelné. Tento týden ale vedou husy. Národ se po změně poměrů kulinářsky vyšinul a přijal za svá nová stravovací dogmata. … číst více
V noci jezdím děsně nerada a děsně pomalu. Ze dvou důvodů. Ten méně významný je, nepřejet to, co už přejeté jednou bylo. Dvourozměrnému ježkovi, zajíci, či dvourozměrné kočce bude jedno, pokud ho přejedu znovu, protože víc mrtvý být nemůže. Ale … číst více
Jsem Liška a nejen to. Jsem liščí máma. Mám hlad a když mám hlad já, tak mají hlad i liščata. Jsem prý i škodná. Ale na tom mi nezáleží. Každý něčím občas škodí, takže si nepřipadám ničím výjimečná… Každou noc … číst více
Začátek byl zcela nevinný. Chtěla jsem objednat na internetu nové hračky. Pro Ptáku. Ptáka je samička Alexandra růžového, vousatého. Před pár lety uletěla chovateli a přistála u nás na dvorku, kde svedla nerovnou bitvu s kočkami. Když jsem jim opeřence … číst více
© 2026 V jiném rytmu — Běží na WordPress
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑
