Dnešní ráno vsunulo do schránky nevyžádanou pozvánku do Ledového království. Bláto zamrzlo, ale stopy minulých dnů a týdnů šly rozeznat snadno. Cihlový komín se na dvoře objímal s prstenecem rampouchů. Gumová kačenka, kdysi dávno zapomenutá na dně dřevěného rozbitého sudu, tam zamrzla ve zbytku vody. Až začne tát, tak ji určitě vysvobodím, slibovala sama sobě už po několikáté.
Po cestě z boxu se smekly nohy staré dostihové Klis-Ně. Chvíli se válela potupně na zemi, potom vstala (naštěstí bez následků), otřepala se a předstírala, že o nic nejde. S ušima přilepenýma k hlavě odkráčela do výběhu, to aby si každý rozmyslel připomínat jí nedávný chybný výkon. Překvapivě měly problémy se zachováním rovnováhy i slepice. Jejich rozladu prohlubovala i skutečnost, že zamrzla namočená pšenice. Jediné místo, které prozatím skýtalo kvalitní vyžití, byl hnůj. Zima jim sebrala i věčnou chuť k věčnému divení. Těšily se nazpátek do kurníku. Koně se hřívami propletenými jinovatkou neúnavně zpracovávali seno přikryté sítí a přesunovali se od krmelce ke krmelci, podle toho, kde jim to připadalo lepší. Z dlouhé chvíle se kousali do hlavy, nebo do druhé části těla, podle toho, co bylo blíž. Králíkům se nelíbila ledová krusta na miskách s pitím a dělali hladové obličeje, že je málo sena.
Venkovní kočky již v poledne usoudily, že je čas jít domů. Upřednostnily polštářky, křesla a sedačku před romantickým potulováním odpočívající přírodou. V lese stromy skláněly ledem vyztužené větve, jako by se klaněly. Šišky ozdobené krajkovými motivy utkanými námrazou čekaly na veverky. Na loukách usnuly rozkvetlé květiny a vypadaly jako zkameněliny zalité v bílém jantaru. Šípky si zachovaly původní červeň a byly na to patřičně hrdé. Vrabci a sýkorky čekali na slunečnicová semínka a lojové koule. Hrušeň a ostatní ovocné stromoví částečně zakrývaly ledovou krustou svou nahotu. Rozložitá jabloň, co pamatovala mnoho jar, občas hodila dolů přemrzlé jablko.
I čas jakoby zatuhl. Kočky, co odešly na dvůr, se po pěti minutách zase vrátily. Stará ovčí fenka vyběhla ven, tam se jí na ledu zamotaly nohy a zůstala na chvíli ležet. Potom se zachovala stejně jako její koňská kolegyně. Vstala a předstírala, že se nic nestalo. Venku se nedalo dělat nic. Snad jen nanosit dřevo a posypat cestičky popelem, protože teplo je důležité a pevný povrch pod nohama taktéž. V průběhu dne se část popela na tlapkách a na botách přemístila nazpět do domu.
Mrazivé odpoledne se pomalu měnilo v podvečer. Stromy potemněly a kolíbaly se nadále ve větrem určeném rytmu. Původně posypané cestičky se změnily v ledovou horu, klouzalo všechno, i tráva, co se ještě po ránu tvářila přátelsky. V kurníku na hřadě sedělo všech devět slepic a pospávalo. Zkřehlýma rukama vybrala vajíčka barvy světlého okru. Kabát, čepice i rukavice nasákly deštěm a následně se začaly pokrývat vrstvičkou ledu.
Koně stáli v bahně ztuženém nízkou teplotou a stejně jako ráno vytahovali z balíku kousky sena a přežvykovali. Králíci se zachumlali do měkkých pelíšků. V ledovém království nastal klid, který přerušovalo jen šustění stránek a oddychování unavených psů a ještě unavenějších koček. Den šel spát a oheň v kamnech pomalu dohasínal. Les naproti skryla tma a jediná lampa veřejného osvětlení si dnes vybírala volno. Nastal čas usebrání a čtení, nastal čas snění…