Liposukce, lifting, nový makeup, nabarvit vlasy a pořídit si nalepovací řasy. Do srazu sto let po maturitě musí tohle všechno zvládnout. Číslovka sto se jí líbila mnohem víc, než ta skutečná, která ji dělila od pomyslného dne dosažení dospělosti. Naznačovala, že k této události došlo kdysi v dávnověku, ale přesto nezraňovala.
Jak šel čas, jednotlivé položky zkrášlovacího seznamu přehodnotila. No dobře, na liposukci nemá odvahu, zkusí raději chodit častěji na h.e.a.t., lifting měla zadarmo, jak ji před dvěma lety protáhl kůň mezi stromy, protože část obličeje se tímto zásahem napnula, hluboká jizva přes celou tvář byla bonus navíc. Nakonec našla makeup, který kupodivu nebyl zaschlý, holiče nestihla a nalepovací řasy nesnášela, na manikúru neměla trpělivost a nehty na nohách stejně nebudou vidět. Špek na břiše vyřešily šaty s řasením tam, kde mívají ženy pas, umyla si hlavu, vlasy stáhla do culíku, namalovala se a tím to skončilo.
Moc nespěchala, přemýšlela, zda si po cestě nedá kousek vína, aby se uvolnila a předpřipravila a aby působila jako sebevědomá žena, co ví, jak se svět točí. Šla téměř na čas, ale když vstoupila do zešeřelého salónku, začal se předpokládaný program měnit. Veltlínské zelené se postaralo o to, že zábrany a touha především dobře vypadat se rozplynuly a odplavaly pro tento večer definitivně pryč. Všude to hlučelo, sešlo se jich téměř dvacet. Když přišla spolužačka manažerka, srazily se stoly, aby na sebe viděly, a další láhev vína způsobila, že se prostor naplnil smíchem a rozhovory, mluvilo se a mluvilo, příběhy o výletech do dalekých krajů, o safari, o dětech studujících na jiných kontinentech se prolínaly s těmi obyčejnějšími, ale nakonec nejdůležitější bylo, že si sundaly masky, nepředstíraly a přiznaly si navzájem, že plují na jedné lodi do země, co se nazývá stáří a že je lepší mít na cestu dobrou společnost.
Rozměrově se již odpradávna dělily do dvou skupin, XL (XXL) a M, a to se téměř nezměnilo, jen došlo k několika přesunům. Jediné S z celé třídy se nedostavilo a nemohlo tudíž nastavovat pro většinu nedosažitelnou laťku. Skupina XL a XXL neměla v obličejích ani vrásku a rozhodně se nefrustrovala nějakými stravovacími zásadami. M-ka a L-ka si objednávala dušenou zeleninu, carpaccio a dietní bílé víno. Večírek se rozjel…
Vrcholem setkání byla bezkonkurenčně spolužačka Alena, která spolužačkou v pravém slova smyslu ani nebyla, neboť se dostavila omylem. Sice se jmenovala úplně stejně a bydlela ve stejné vesnici jako pravá Alena, jenže maturovala o dva roky dřív a na jiné škole. Byla ale úžasná, neutekla a povyprávěla příběh svého života. Navíc se domluvila, že za tři roky přijde klidně znovu!
Sraz skončil nečekaně až kolem půlnoci, táhly pak společně městem na rozjezdy, bylo jim veselo. Povídaly si a ubezpečovaly se, že se zase brzo potkají. Smutek se rozlil nečekaně s příchodem druhého dne. Vzpomínky na spolužačku, která nikdy nepřijde, nebo na další, co se omluvila pro nemoc a nebyla to rýma, vědomí toho, že je všechno na chvilku, dohnalo každou z nich jinak. A sladké ptáče mládí, které předešlého večera na chvilku probudily, se vzneslo, zamávalo křídly a odletělo někam dál a výš, kam za ním nemohou. Ale třeba ho příště zase na chvilku přivolají zrním svých vzpomínek, smíchem a přesvědčením, že to dobré se nikdy úplně neztrácí…
Zdroje:
WILLIAMS, Tennessee. Sladké ptáče mládí
Za použitou fotografii děkuji Ptákům na zahradě: https://www.facebook.com/Ptáci-na-zahradě-415127875243453/.