Tmavě hnědé záclony propouštějí do ložnice trochu světla. V tom ztemnělém prostoru mi je v poslední době nejlíp. Jsem světloplachá a pozitivní. Někdo si hřeje na prsou hada, já zase Olgu. Konečně našla tu pravou odpočinkovou polohu a stočená do … číst více
Pálí mě ruce poškrábané od šípků, holínky obalené směsí bahna a ovčího a slepičího trusu kloužou po trávě, bílý kardigan změnil barvu, ale mám ji!!! Držím v náručí slepičku jako by byla z porcelánu a ona se mi odvděčí několika … číst více
Blues je dvanáct taktů, který vždycky spočítám, zpívá Petr Kalandra. Slepičí blues je ale mnohem složitější. Skládá se totiž každý večer, znovu a znovu, a když počet taktů neodpovídá, tak něčeho ubylo… Slepičky jsou vynesené. To znamená, že svou roli … číst více
Do hejna přišly v dospělém věku a způsobily tak v zaběhlém slepičím kolektivu menší pozdvižení. Hledaly naléhavě domov poté, co zničily architekturu jedné menší zahrádky na předměstí Brna. Divná a divnější. Rezavá a Kropenatá. Ginger a Fred. Asociální byly obě. … číst více
Nenávidím vstávání a je tomu snad odjakživa, kam moje paměť dosáhne. Děti mají rády vstávání většinou v době, kdy nemají žádné povinnosti, a pak je to začátkem školní docházky, nebo později nástupem hormonů jednoduše přejde. Takovým obdobím jsem vůbec neprošla. … číst více
© 2024 V jiném rytmu — Běží na WordPress
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑
