Pozdrav z druhé strany břehu Moc Vás všechny zdravím. Toto je můj třetí blog, můj poslední. Určitě se mihnu v nějakých jiných textech, ale spíše jako vzpomínka, jako mlha, co se někdy válí po dešti na hladině rybníka, jako pavučina … číst více
O plynoucích dnech a o nesmiřitelnosti šelem. Víte jak dlouho může žít indický běžec? O kráse a křehkosti kachního krku. A je vůbec důležité, jak začneme nový rok? Dnešním dnem se dal do pohybu nový rok, rok dvoutisící dvacátý šestý. … číst více
A zase jsme o rok a kousek dál. Esmeralda má navíc 18 měsíců života. Není síly, která by ji omezila v konzumaci žrádla. Kdesi jsem četla, že ji mám oddělit a nasadit dietu. ALE… Sebrala bych jí hejno. Občas ji … číst více
Tmavě hnědé záclony propouštějí do ložnice trochu světla. V tom ztemnělém prostoru mi je v poslední době nejlíp. Jsem světloplachá a pozitivní. Někdo si hřeje na prsou hada, já zase Olgu. Konečně našla tu pravou odpočinkovou polohu a stočená do … číst více
Pálí mě ruce poškrábané od šípků, holínky obalené směsí bahna a ovčího a slepičího trusu kloužou po trávě, bílý kardigan změnil barvu, ale mám ji!!! Držím v náručí slepičku jako by byla z porcelánu a ona se mi odvděčí několika … číst více
Blues je dvanáct taktů, který vždycky spočítám, zpívá Petr Kalandra. Slepičí blues je ale mnohem složitější. Skládá se totiž každý večer, znovu a znovu, a když počet taktů neodpovídá, tak něčeho ubylo… Slepičky jsou vynesené. To znamená, že svou roli … číst více
© 2026 V jiném rytmu — Běží na WordPress
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑
