Téměř si nepamatuji, jak dlouho se vedle něho probouzím. Snad odjakživa. Všechno je v pohybu, jen on jakoby nestárnul. Šedá barva si zachovává odstín, oči se dívají na svět stejně zvědavě. Má skoro pořád dobrou náladu, je vstřícný a nenáročný. … číst více
Jsem obětí příběhů. Příběhů o ženské dokonalosti. Útočí zevnitř vyprávěné hlasem babiček, které dokázaly mimo jiného i skákat přes plot pro pírko, útočí zvenku, feminismus ani gender nemají šanci, není se kam schovat. A navíc tomu nahrává ďábel jménem Internet … číst více
Nenávidím vstávání a je tomu snad odjakživa, kam moje paměť dosáhne. Děti mají rády vstávání většinou v době, kdy nemají žádné povinnosti, a pak je to začátkem školní docházky, nebo později nástupem hormonů jednoduše přejde. Takovým obdobím jsem vůbec neprošla. … číst více
O depresi u mě nemůže být ani řeč. Já depresi nemám, spíše má ona mě. Představuji si ji jako stárnoucí ženu, co zapomněla jít k holiči. Tvář bez makeupu, prošedivělé vlasy stažené do gumičky a na nohou ošlapané boty. Deprese … číst více
Kdopak by ho nechtěl. Anděla. Strážného Anděla, co bude dávat pozor, kudy povedou naše kroky. Znám bytosti, kteří Anděla mají. Nemusely proto udělat nic, jen být a on je našel. Jako třeba tady tohoto. Stojí u krmelce a dělá, jakoby … číst více
Dívala se na mě každé ráno zkoumavým pohledem. Někdy vypadala upraveně, jindy, jako by se jí ve spánku posunul pomyslný polštář vycpaný slámou a vytvořil na čele rozvrkočenou čupřinu. Klisna se zdraví vždy jako první, protože ona byla Dáma, paní … číst více
© 2026 V jiném rytmu — Běží na WordPress
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑
