Potkali se na Valentýna v kavárně Práh v Brně, a to setkání bylo dobré. Vlk, co se ztratil v tmavém lese ženské poezie, aby se z něj pak mohl náhle vynořit s novými verši, a Básník, Kytarista a Kněz, co naloží svou loďku slovy a zajede s ní až na hlubinu…
V tom nejlepším slova smyslu nezařaditelný Roman Hampacher a WOLF LOST IN THE POEM, tedy Jan Žamboch v rouše vlčím, tady sdíleli sebe sama. Každý jiný, ale přesto v jednom úplně stejní. Stejní v naléhavosti, s jakou ze sebe dokážou vyzpívat to odžité, a proto opravdové.
Na nejnovější písničky Romana Hampachera musíme počkat, než vyjde jeho deska (doufám, že už brzy). A tak si zatím pouštím těch deset vlčích z alba Nepřipoutaný. Každá z nich je oslavou jedné básnířky. Představuju si je všechny, posedávají tiše vedle sebe a se skloněnými hlavami pozorně naslouchají – Emily Dickinson, Anna Barkovová, Justýna Bargielská, Clara Janés, Bronislawa Wajs, Tsering Woeser, Vilja-Tuulia Huotarinen, Marina Cvjetajevová, Marceline Desbordes-Valmore a Joyce Mansour. Co žena, to jizva…
Neodnáším si pouhé cédéčko, je toho mnohem víc. V hlavě, v srdci, v duši se mi obtiskly obrazy, které hned tak nevyblednou. Stačí trošku přivřít oči a vidím divé oře a všechna moře světa splývající v jedno, anebo Strigu, ve kterou se může změnit hladem trápená Kreativita, v bezluní hledám stín keře, jsem zraněná šedomodrými střepy a zevnitř poškrábaná havraními pařáty. Nevím, co se děje, ale jsem najednou všechno, o čem se zpívá. Ale přes smutné obsahy smutná nejsu. Jen jako bych se chvílemi přestávala dotýkat země.
Hudba dohrála, na prázdném pódiu zůstávají ležet opuštěné kytary, prostor se pomalu vylidňuje. Něco ale hraje pořád dál. Ale jen pro ty, co mají uši ke slyšení. Jsou to písně o zázračné proměně ženské bolesti skrze mužskou schopnost ji poznat, přijmout a pochopit…
https://bandzone.cz/romanhampacher
https://www.bontonland.cz/wolf-lost-in-the-poem-nepripoutany/