smutek Archivy - V jiném rytmu

okno a siluety

O kousek blíž k životu…

Z ranního polospánku mě probrala tupá rána. Vstala jsem a šla k oknu, abych viděla, jak tam bezvládně ležíš. Vyběhla jsem ven jen v županu a ponožkách, rozechvělá chladem. Chtěla jsem věřit, že Tě nenajdu, že náraz nebyl fatální, že se jakoby zázrakem zvedneš ze země a odletíš. Namísto toho na mě čekalo bezvládné ptačí

O milované mourovatosti

Ležel jsi uprostřed silnice a vypadalo to, jako bys jen spal. Zaslechla jsem chvilku předtím auto, jak jelo nahoru podél rybníka, aby se pak nepochopitelně obrátilo a sjelo z kopce nazpátek. Najednou začalo razantně brzdit. Rozběhla jsem se a něco mi říkalo, že ať poběžím seberychleji, nic se nespraví. Řidič auta vystoupil a šel hledat kus

%d blogerům se to líbí: