láska Archivy - V jiném rytmu

V jiném rytmu

Ploužíme se z mírného kopečku vedoucího od stájí k rybníku. Dneska je výjimečný den, den bez sedla. Dneska se mi fakt nechce tahat s těžkýma westernovýma cajkama. Míjíme Tvůj náhrobek, sluníčko se o něj opírá v takovém úhlu, že písmena  vytesaná do šedého mramoru nejde přečíst. Ale stejně je znám nazpaměť. Předstírám sama před sebou,

Aby bolest nepřecházela z ženy na ženu…

Román TO JSME BYLI MY, švédské spisovatelky Golnaz Hashemzadeh Bonde, nenabízí návod k osobnostním růstu, přestože by k tomu téma diagnózy smrtelné nemoci s nepříznivou prognózou přežití mohlo mít dost blízko. Jenže žádné klišé typu zhroucení nebo boj se nekoná. Jakoby mezi tím nebylo nic jiného? Ale ono by mezi tím něco jiného být mohlo.

Příběh na tři nadechnutí…

Potkala jsem ho tam, kde bych to vůbec nečekala. Ležel přede mnou na piknikové dece v parku před planetáriem a tvářil se, že se neznáme. Akce „přines knihu, odnes knihu“ nebyla rozhodně určena pro mě, protože jak bych mohla něco odnášet, aniž bych něco přinesla. Přesto však jedna z knih přilákala mou pozornost. Připadala mi

Kéž má každý kůň svého Anděla

Kéž má každý kůň svého Anděla

Kdopak by ho nechtěl. Anděla. Strážného Anděla, co bude dávat pozor, kudy povedou naše kroky. Znám bytosti, kteří Anděla mají. Nemusely proto udělat nic, jen být a on je našel. Jako třeba tady tohoto. Stojí u krmelce a dělá, jakoby nic.. Čeká. Jaký je to asi pocit, být vysloužilý a starý? Jaký je to asi

Když ani Kohout neplaší Smrt

Někdy o sobě dává vědět dopředu. Neslitovná kmotřička. Vysílá signály různé intenzity a mluví jazykem, kterému rozumí jen nemnozí. Zaslechla jsem ji, štěkala zavřená za nízkým plotem kousek od nás… Mluvila jsem o ní, ale nikdo neslyšel. A jednoho rána přišla a zanechala za sebou dvě bezvládná těla a spoustu bílého chmýří a bolesti. Nebyla

%d blogerům se to líbí: