Kočky

Kéž všichni přejdem v pořádku…

V noci jezdím děsně nerada a děsně pomalu. Ze dvou důvodů. Ten méně významný je, nepřejet to, co už přejeté jednou bylo. Dvourozměrnému ježkovi, zajíci, či dvourozměrné kočce bude jedno, pokud ho přejedu znovu, protože víc mrtvý být nemůže. Ale mě představa, že ho ještě víc zapracuju do asfaltu, docela ničí. Ten v pořadí druhý,

MICHIE, David. Dalajlamova kočka a umění příst.

Už je tady zase. Jeska, Sněžná Lvice, Rinpoče, Svámí, Myška, krátce řečeno kočka jeho Svatosti. Vyskočí na parapet a stočí se do klubíčka. Musí odpočívat, protože pro tentokrát před ní stojí velký úkol. Má zjistit, v čem je podstata skutečného štěstí. Úkol dostala od samotného Dalajlámy, to aby se nenudila, když ji musel na čas opustit.

Ranní time-management

Probouzím se ve čtvrt na sedm, potmě se snažím dojít do koupelny tak, abych nešlápla do nějaké louže, ne-li do něčeho horšího. Obleču se co možná nejrychleji, aby nepřibyla další… Nestihla jsem to. Rožnu a uklidím další štěněcí produkty. Vyvenčím stěně (zbytečně asi). Zavřu ho do ložnice, pustím Kočky na dvůr. Jdu ven pustit slepice,

%d blogerům se to líbí: