V roce 1936 se Evropa pomalu oblékala do hnědé uniformy, aniž by si toho byly některé její části vědomy. Co je však lakmusovým papírem dějinných změn? Přece duše básníků a spisovatelů, které je tuší, předtím než nastanou. Jakoby umělci vlastnili putovní křišťálovou kouli, do které střídavě nahlížejí, aby tam spatřili to stejné, ale potom se jednotlivé obrazy dle optiky každého z nich promění.

Přímořské letovisko v Ostende nabídne útočiště spisovatelům, které Německo nechce a kteří nechtějí Německo v podobě, k níž dozrálo v dobách od první světové války, přes Výmarskou republiku až do současnosti.

Setkávají se na promedádě, v kavárničkách a na pláži. Snaží se prožít léto naplno a zároveň předstírají, že se poté mohou vrátit domů. Převažují zde především mužská jména, stále veselý zuřivý reportér Egon Erwin Kisch, dobrodruh Otto Katz, budoucí mentor poválečné německé literatury Hermann Kesten, novelista a dramatik, komunistický vydavatel Willi Münzenberg, novinář maďarského původu Arthur Koestler, dramatik Ernst Toller. A pochopitelně nesmíme zapomenout na jejich manželky, partnerky a milenky, které tu obecně hrají tak trochu druhé housle, jsou líčeny spíše jako průvodkyně mužských protějšků, utěšovatelky a společnice, po schillerovsku řečeno, přístavy v bouři. Ne tak Irmgard Keunová, která není ani Židovka, ani komunistka, jejíž knihy ale nacistické Německo není schopné strávit… divoká Irmgard se svým árijským manželem a židovským milencem až kdesi v daleké Americe, která svůj osud spojí na dlouhé dva roky s Josephem Rottem.

Nosným příběhem je přátelství mezi “východním” a “západním” Židem, mezi Josephem Rottem a Stefanem Zweigem. Zweig představuje jistoty a rozum, pochází z bohaté rodiny a těžce se snaží vcítit do odlišné role člověka, který nemá nic a žije ze dne na den. V případě Josepha Rotta platí spíše, propíjí se ze dne na den. Přátelství je to křehké, ale spojující vlákna drží v tomto okamžiku ještě pohromadě.

Autor ukazuje, že umí vyprávět. Historické postavy ožívají a probouzí touhu po bližším poznání životních osudů i jejich děl. Z příběhu vystupuje v trojrozměrných obrazech beznaděj doby nepřipouštějící si blížící se válku. Kniha je zároveň oslavou psaní, oslavou světa za zrcadlem, světa, kde je možné téměř cokoliv a kde může čtenář navazovat přátelství s dávno mrtvými autory a jejich hrdiny v prostředí intimity, kterou nemůže narušit žádný pohled zvenčí.

Volker Weidermann (1969) se narodil v Darmstadtu, vystudoval politologii a německý jazyk a literaturu v Heidelbergu a Berlíně. Píše fejetony do Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung a žije v Berlíně. Ostende. 1936 – Léto jednoho přátelství je jeho čtvrtá kniha, která se po svém vydání v Německu dlouho držela na předních příčkách v žebříčku bestesellerů Spiegel (převzato z WEIDERMANN, Volker. Ostende: 1936 – léto jednoho přátelství. Brno: Host, 2014. ISBN 978-80-7491-245-0).

WEIDERMANN, Volker. Ostende: 1936 – léto jednoho přátelství. Brno: Host, 2014. ISBN 978-80-7491-245-0.

Líbil se Vám článek? Pomozte mi ho šířit...