Ležím se zavřenýma očima v poloze, jejíž název si jako obvykle nepamatuju. Najednou ucítím na svých nártech dotyk zpocených bosých nohou. Bezmocně čekám, až tlak povolí. Konečně! Jenže po chvíli jedna z těch stejných nohou začne špičkou kopat zlehka do mého kotníku, zřejmě abych dosáhla dokonalejší pozice. Nejraději bych začala ječet a následně odešla. Neudělám však vůbec nic. Jakoby mi vztah lektor – student jógy zcela sebral sílu na normální reakci. Na konci lekce přijde nabídka na víkendový kurz základů jógy. A prý zrovna já takový kurz nezbytně potřebuji. Omlouvám se, že jdu na setkání šeltií. Tím uvedu naši novou zastupující lektorku do nepříjemné situace, protože zjevně neví, co to šeltie je. Po vysvětlení, že šeltie je pes, začíná místo tlaku nohama vyvíjet tlak psychický. Prý když kurz nenavštívím, znamená to, že o sebe nepečuji, a protože o sebe nepečuji, tak se může stát, že nebudu moct ani pečovat o šeltii. Ponechám poznámku bez odpovědi a rychle mizím. Po cestě přemýšlím, že polovojenský režim není můj šálek kávy a že do takové jógy chodit nechci.
Zavolám majitelce studia, že budu chodit na další lekce výhradně k ní. O týden později začíná mé ráno migrénou. Bolest se mě drží jako čert a neodplaví ji ani horká ranní sprcha. Nu což, statečně odjíždím do jógy s nadějí, že práce s dechem a protahování pomůže určitě víc než nějaký Panadol rapido. Přicházím později, tělocvična je téměř plná, relaxační hudba a vůně svíček vytváří příznivou atmosféru pro uvolnění. Roztáhnu růžovou podložku na poslední místečko vlevo u okna. A najednou ji uvidím, leží tam mezi ostatními a tváří se jako řadová frekventantka. Ale já moc dobře vím, že je to ona, militantní zástupkyně z minulého týdne. V průběhu cvičení se přitočí a podloží mi dekou nárty, modlím se, ať na mě nesahá, nebo ztropím nějakou scénu. Po relaxaci cvičíme psa a kočku, potom však nastává změna a z klasické hodiny jógy je přednáška. To kvůli dosažení stejného stupně pokročilosti.
Přednášku vede zástupkyně, Velká Lektorka. Majitelka studia a ostatní cvičenky na ni hledí s nábožnou úctou. Ta ukáže první dva slajdy, které byly původně určené pro děti, ale náhle opustí téma a začne vyprávět příběh svého života. Dovídáme se, jak překonala vážný úraz sebeláskou a sebepoznáním, jak začala praktikovat jógu a jak to změnilo celý její život. Potom přicházíme na řadu i my, i my máme vyprávět o naší cestě za jógou. Dalším tématem přednášky o základech jógy je osvícení, po jehož dosažení člověk dokáže téměř cokoliv. Příkladem nám může být zkušenost přednášející, že ona sama by například mohla sestrojit letadlo, kdyby chtěla, ale protože nechce, tak to dělat nebude.
Protože jsem na začátku cvičení zmínila bolest hlavy, tak jsem během přednášky ležela ve speciální poloze, která mě měla bolesti zbavit, či ji zmírnit. Podložená různými pomůckami, s nohama zaklesnutýma v popruhu sleduji přednášku vleže. Cvičitelka neúnavně vypráví dále o svých minulých životech v Indii a ve Francii, kde se málem nebo úplně utopila, nevím jistě. Jediné co jistě vím, že je nejvyšší čas vypadnout. Jenže se zamotávám do popruhu, a tak si proti své vůli musím vyslechnout, jak ji v Indonésii zavedly místní prosté ženy do chrámu, kde jí oblékly slavnostní roucho a modlily se k ní, protože poznaly, že ona je ta osvícená, na což ona sama přišla až mnohem později. Bože, konečně jsem volná, zahazuji popruhy a opouštím místnost.
Nazpátek se vracím pouze dvakrát. Jednou, protože chci majitelce reklamovat, že jsem si dosud myslela, že chodím na jógu a ne do esoterického kurzu. Podruhé pro zapomenutou růžovou podložku. Mezi dveřmi ještě zaslechnu návod, jak se zbavit brblání a jak být pořád ve středu svého bytí.
Doma se omlouvám Panadolu za svou dopolední nedůvěru, zatáhnu závěsy v ložnici a jdu spát. Po probuzení jsem sama. Migréna pryč. Večer napíšu e-mail, že pro ztrátu důvěry v jógové studio končím a chci nazpátek školné. Jógu budu cvičit zase sama, pomocí vemlouvavého hlasu na youtube. A nikdo se mě nebude nevyžádaně dotýkat.
Dneska nade mnou v lese proletěl Dron, sem a tam. Bzučel jako roj sršňů. Možná jsem trochu patologická, ale co když ho sestrojila Velká lektorka a sleduje mě? Jakože se místo na konstrukci letadel vrhla na konstrukci dronů?
Namasté…
Děkuji Růžence Wegener za poskytnutí fotografie.