Už je tady zase. Jeska, Sněžná Lvice, Rinpoče, Svámí, Myška, krátce řečeno kočka jeho Svatosti. Vyskočí na parapet a stočí se do klubíčka. Musí odpočívat, protože pro tentokrát před ní stojí velký úkol. Má zjistit, v čem je podstata skutečného štěstí. Úkol dostala od samotného Dalajlámy, to aby se nenudila, když ji musel na čas opustit. A tak poslouchá pozorně přednášky v Himalajské literární kavárně i rozhovory svých přátel a přitom upadá do starých zvyklostí a někdy si i zoufá.
Seznamuje se s myšlenkami Viktora Frankla, rakouského psychologa, který přežil holocaust. „Úspěch, stejně jako štěstí, se nedá vyvzdorovat. Obojí musí přijít přirozeně… jako nezamýšlený vedlejší účinek toho, když se člověk odevzdá něčemu, co ho přesahuje.“
Rinpoče navštěvuje i hodiny jógy a pamatuje si mistrova slova: „Nesnažte se vyhýbat ztuhlosti tím, že budete zůstávat v nějaké polovičaté variantě pozice. Prodýchejte ji! Ne silou, ale moudrostí. Použijte dech k tomu, abyste se otevřeli… Každý dech je krokem k transformaci.“
Na každé stránce knihy naškrábané na první pohled ledabyle jejími nezbroušenými drápky je možné najít nějaké moudro. Jakoby se himalájská Kočka, navíc ani ne zcela čistokrevná, snažila o něco, co lidé často chtějí, ale ještě častěji to vzdávají. Ale přesto, jak neustále zdůrazňuje jogín Ludo, platí, že „Jediný čas, ve kterém můžeme prožívat štěstí, je tento přítomný okamžik, tady a teď.“
Ano, knížka je návodem na osobnostní růst, je návodem na štěstí, na to, jak se naučit „umění příst.“ Kočičí manuál je napsán jednoduchým jazykem a nabízí mantry poschovávané v příbězích. Není nutné příliš hledat a číst mezi řádky, stačí jen vnímat… Někdy ale se ale červená nit vyprávění zeslabí a téměř přetrhne, to když poučení začnou mít navrch a Kočka se z role vypravěče a pozorovatele promění ve filozofa… „Stačí, když se ráno probudíme zdraví. Už to je požehnání, protože nemoc a smrt nás mohou přepadnout bez jakéhokoliv varování.“ Nebo když se z návštěvy geše Wangpa ve zmíněné Himalajské literární kavárně stane dobře míněná přednáška o buddhismu. „Mysl je stále průzračná, ničím neomezená a zářivá. Čím více si zvyknete spočívat v těchto místech, tím snadnější pro vás bude vypořádat se s těmi dočasnými, vnějšími záležitostmi.“
Každá z těchto vět v sobě nese nepochybně hluboká poselství. Jenže méně znamená mnohdy více. Škoda, že se přesahující obsahy spíše vnucují, než aby se nabízely. A Kočka je přese všechno Kočka. Potřebuje více kočičího divení a protahování, více bezcílných procházek ulicemi Dharmsaly, více divokosti. A poznání se dostaví. Jen tak, jako dárek zabalený vlákny vyprávění, jako hvězda spadlá z nebe, jako náhlé osvícení.
Namasté…
MICHIE, David. Dalajlamova kočka a umění příst. Praha: Synergie, c2014. ISBN 978-80-7370-286-1.