Zdálo se mi, že v mé bezprostřední blízkosti zvrací štěně. Obrátila jsem se na druhý bok a zkoušela usnout, nepříjemný sen tak někdy zmizí. Marná snaha, po probuzení bylo jasné, že losos proměněný v tráveninu opustil zažívací trakt stejnou cestou, kterou se do něho původně dostal.

Najít stopy nebylo nic nesnadného. Pod postelí rozlitá louže výrazných rozměrů. V kuchyni pak její kamarádka, sice menší, ale se stejnými pachovými kvalitami. Z představy, že bych zaklekla s hadrou a kbelíkem, se mi udělalo zle a hrozilo, že i já přidám něco ze sebe… Nakonec slavila vítězství technika. Na větší úklid používám mechanický kartáč, co vysává a stírá zároveň. Má dvě nádobky, jednu s vodou na čištění, druhá slouží ke sběru špinavé vody. Důležitou součástí tvoří dva rotující kartáče. Po chvilce úklidu podlahy vypadaly, že jsou v pořádku. Ale opak byl pravdou.

To, co šeltie vyzvracela, byl namletý norský losos. Choval se divně hned po rozmrazení. Tedy spíše za to může delší doba rozmrazovacího procesu, prostě jsem ho zapomněla půl dne v troubě. Po rozříznutí fóliového obalu vyšplíchla ven podivná, nahnědlá hmota připomínající svým smradem závod na výrobu rybích konzerv. Žádný strach, řekla mi dcera, psi polozkažené maso přímo milují, vždyť v divočině žerou i zdechliny. Ok, směs jsem tedy zkrmila. Večer jsem pozorovala zvíře, zda mu není špatně. Fena nevykazovala žádné zvláštnosti chování, ale ranní zablitá domácnost byla důkazem, že v noci nastala změna.

Nad vizuálně čistou podlahou se vznášel odér zamřelých ryb. Úžasný přístroj sice vyčistil kontaminované části, kartáče ale přijaly rybu mezi své štětiny a roznesly její „vůni” do celého prostoru. Nejvíc rozrušené byly Kočky. Běhaly sem a tam a hledaly, kam ten losos odplaval. Šeltie se znechuceně přesunula na dvorek, že ona v takovém prostředí setrvávat rozhodně nemíní.

Vyměnila jsem vodu, přidala do ní větší množství esenciálního oleje s vůní červeného pomeranče a snažila se dál uvést příbytek do původního stavu. Vypadalo to, že je vše v pohodě. Vylila jsem špinavou vodu, vyčistila přístroj a šla na chvilku ven. Po návratu jsem ale zjistila, že je losos stále mezi námi. Takže následovalo nové kolo a následná aplikace deodorantu s vůní melounu. Výsledek? Jako když to norský losos přežene s intimsprejem. 

Vím, že časem všechno vyprchá, takže proč by tomu tak nemělo být i pro tentokrát? Jen přemýšlím, že pozvu kamarádku, co chce odjet příští rok na Nový Zéland pracovat v továrně na zpracování ryb. Aby si nanečisto vyzkoušela, kde chce vydělávat ty velké prachy. Třeba si to rozmyslí. Malý ovčácký pes ze Shetlandských ostrovů má smůlu, já přecházím na sladkovodní ryby… a on na granule!

Líbil se Vám článek? Pomozte mi ho šířit...