O kousek blíž k životu…

okno a siluety

O kousek blíž k životu…

Z ranního polospánku mě probrala tupá rána. Vstala jsem a šla k oknu, abych viděla, jak tam bezvládně ležíš. Vyběhla jsem ven jen v županu a ponožkách, rozechvělá chladem. Chtěla jsem věřit, že Tě nenajdu, že náraz nebyl fatální, že se jakoby zázrakem zvedneš ze země a odletíš. Namísto toho na mě čekalo bezvládné ptačí

Když si koně sejmou masky

Visí na šňůře vedle sebe, připomínají vlaštovky na drátě plánující odlet do teplých krajů… Uši v pozoru připevněné kolíky, perforovanou tkaninou se prohání vítr. Sejmuté masky. Noc tráví v přepravce u boxů a ráno nastoupí opět do služby. Jak bych byla ráda, kdyby každá z nich uměla vyprávět. Alespoň v době nasazování. Mnohé vypadají podobně,

http://vseprochovatele.cz/rybi/losos-briska-1kg-vetamix.html

Když to norský losos přežene s intimsprejem…

Zdálo se mi, že v mé bezprostřední blízkosti zvrací štěně. Obrátila jsem se na druhý bok a zkoušela usnout, nepříjemný sen tak někdy zmizí. Marná snaha, po probuzení bylo jasné, že losos proměněný v tráveninu opustil zažívací trakt stejnou cestou, kterou se do něho původně dostal. Najít stopy nebylo nic nesnadného. Pod postelí rozlitá louže

Jak jsem se naučila vstávání se slepicemi

Nenávidím vstávání a je tomu snad odjakživa, kam moje paměť dosáhne. Děti mají rády vstávání většinou v době, kdy nemají žádné povinnosti, a pak je to začátkem školní docházky, nebo později nástupem hormonů jednoduše přejde. Takovým obdobím jsem vůbec neprošla. Každý den jsem se přesvědčovala, že kdo spí, nežije, ale mé tělo a moje nevědomá

Kéž má každý kůň svého Anděla

Kéž má každý kůň svého Anděla

Kdopak by ho nechtěl. Anděla. Strážného Anděla, co bude dávat pozor, kudy povedou naše kroky. Znám bytosti, kteří Anděla mají. Nemusely proto udělat nic, jen být a on je našel. Jako třeba tady tohoto. Stojí u krmelce a dělá, jakoby nic.. Čeká. Jaký je to asi pocit, být vysloužilý a starý? Jaký je to asi

Čest zasněná

Naše paní Klisna aneb buď Česti čest!

Dívala se na mě každé ráno zkoumavým pohledem. Někdy vypadala upraveně, jindy, jako by se jí ve spánku posunul pomyslný polštář vycpaný slámou a vytvořil na čele rozvrkočenou čupřinu. Klisna se zdraví vždy jako první, protože ona byla Dáma, paní Čest, naše nejstarší Klisna a Bělka v jedné osobě, pokud tedy kůň, nebo klisna může

Šeltie

Šeltie se vrací…

Šeltie se vrací? Tak proč tady není? Vrať se a slibuju, že nebudu nikdy nic vyčítat. Jen se prosím vrať! Takhle nějak přemýšlela ve druhém stádiu, poté, co se po ní slehla zem. V tom prvním používala předpisový povel na přivolání: Ke mně! Po třetím opakování jí přeskakoval hlas a opouštěla naděje. Zlatá šeltie obvykle

O milované mourovatosti

Ležel jsi uprostřed silnice a vypadalo to, jako bys jen spal. Zaslechla jsem chvilku předtím auto, jak jelo nahoru podél rybníka, aby se pak nepochopitelně obrátilo a sjelo z kopce nazpátek. Najednou začalo razantně brzdit. Rozběhla jsem se a něco mi říkalo, že ať poběžím seberychleji, nic se nespraví. Řidič auta vystoupil a šel hledat kus

Nikdy netrestej Kočku!

V popisovaném případě tedy Kocoura, ale výsledek bývá stejný. Byl labilní. Projevovalo se to tím, že Kocour neudržoval čistotu. Konkrétně řečeno, záchod bylo poslední místo, kam by se vyčural. Měl totiž jiná, mnohem oblíbenější. Například lišty kuchyňské linky (ty se musely nakonec z důvodu přetrvávajícího zápachu vyhodit), nový proutěný koš v koupelně (poté, co se

Když ani Kohout neplaší Smrt

Někdy o sobě dává vědět dopředu. Neslitovná kmotřička. Vysílá signály různé intenzity a mluví jazykem, kterému rozumí jen nemnozí. Zaslechla jsem ji, štěkala zavřená za nízkým plotem kousek od nás… Mluvila jsem o ní, ale nikdo neslyšel. A jednoho rána přišla a zanechala za sebou dvě bezvládná těla a spoustu bílého chmýří a bolesti. Nebyla

%d blogerům se to líbí: