Nikdy jsem je nemohla mít. Jsou prý nehygienická a berou lidem svobodu… ale dávají cosi jiného, co nejde změřit, zvážit, ani nikam zavřít… A je to moc fajn.
Blues je dvanáct taktů, který vždycky spočítám, zpívá Petr Kalandra. Slepičí blues je ale mnohem složitější. Skládá se totiž každý večer, znovu a znovu, a když počet taktů neodpovídá, tak něčeho ubylo… Slepičky jsou vynesené. To znamená, že svou roli v drůbežářském průmyslu dohrály dosažením určitého věku a skutečností, že začaly přepeřovat, v důsledku čehož … [Read more…]
Dnešní ráno vsunulo do schránky nevyžádanou pozvánku do Ledového království. Bláto zamrzlo, ale stopy minulých dnů a týdnů šly rozeznat snadno. Cihlový komín se na dvoře objímal s prstenecem rampouchů. Gumová kačenka, kdysi dávno zapomenutá na dně dřevěného rozbitého sudu, tam zamrzla ve zbytku vody. Až začne tát, tak ji určitě vysvobodím, slibovala sama sobě … [Read more…]
Soužití s opeřenci není snadné. Slepice patří pro svou svébytnost do samostatné kapitoly, protože jejich chování je rozumem nepochopitelné a neuchopitelné. Tento týden ale vedou husy. Národ se po změně poměrů kulinářsky vyšinul a přijal za svá nová stravovací dogmata. K huse na posvícení a huse na první svátek vánoční, přibyla husa další a to … [Read more…]
V noci jezdím děsně nerada a děsně pomalu. Ze dvou důvodů. Ten méně významný je, nepřejet to, co už přejeté jednou bylo. Dvourozměrnému ježkovi, zajíci, či dvourozměrné kočce bude jedno, pokud ho přejedu znovu, protože víc mrtvý být nemůže. Ale mě představa, že ho ještě víc zapracuju do asfaltu, docela ničí. Ten v pořadí druhý, … [Read more…]
Jsem Liška a nejen to. Jsem liščí máma. Mám hlad a když mám hlad já, tak mají hlad i liščata. Jsem prý i škodná. Ale na tom mi nezáleží. Každý něčím občas škodí, takže si nepřipadám ničím výjimečná… Každou noc vyrážím lovit. Chytám kde co. Chodím také kolem zavřeného kurníku, večer, co večer. Vím, že … [Read more…]
Začátek byl zcela nevinný. Chtěla jsem objednat na internetu nové hračky. Pro Ptáku. Ptáka je samička Alexandra růžového, vousatého. Před pár lety uletěla chovateli a přistála u nás na dvorku, kde svedla nerovnou bitvu s kočkami. Když jsem jim opeřence vyrvala ze spárů, nebyl na tom nejlépe. Chyběla část ocasu a kus drápku. Jen zobák … [Read more…]
Do hejna přišly v dospělém věku a způsobily tak v zaběhlém slepičím kolektivu menší pozdvižení. Hledaly naléhavě domov poté, co zničily architekturu jedné menší zahrádky na předměstí Brna. Divná a divnější. Rezavá a Kropenatá. Ginger a Fred. Asociální byly obě. Odmítaly zapadnout mezi ostatní, především však nechtěly nocovat v kurníku. Ginger se k původním majitelům … [Read more…]
Jdu potmě do kopce ke srubu. Světlo baterky roztřeseně osahává cestu přede mnou. Konečně jsem u brány. Chvilku zápasím s namrzlou závorou a přitom mi z náručí vyklouzne jablko. Ten zvuk, když kov narazí na štěrk, se mi vůbec nelíbí. Sakra, sakra, sakra, fakt to hezky začíná… Nastává upřímné vítání. Epifania a Gulliver, tak se … [Read more…]
Z ranního polospánku mě probrala tupá rána. Vstala jsem a šla k oknu, abych viděla, jak tam bezvládně ležíš. Vyběhla jsem ven jen v županu a ponožkách, rozechvělá chladem. Chtěla jsem věřit, že Tě nenajdu, že náraz nebyl fatální, že se jakoby zázrakem zvedneš ze země a odletíš. Namísto toho na mě čekalo bezvládné ptačí … [Read more…]
Visí na šňůře vedle sebe, připomínají vlaštovky na drátě plánující odlet do teplých krajů… Uši v pozoru připevněné kolíky, perforovanou tkaninou se prohání vítr. Sejmuté masky. Noc tráví v přepravce u boxů a ráno nastoupí opět do služby. Jak bych byla ráda, kdyby každá z nich uměla vyprávět. Alespoň v době nasazování. Mnohé vypadají podobně, … [Read more…]