Srpen 2019 - V jiném rytmu

Carinho, perdona-me

Zakopáváš o dlažební kostky vyhlazené deštěm a časem s hlavou pořád na kolmici starý a vyhublý klopýtáme spolu po přehřátém asfaltu na horských cestičkách občas si dokonce odfrkneš a zlehka naklušeš snad nejsem moc těžká do stáje jdeme pak vedle sebe Carinho, perdona-me Carinho, perdona-me    

Kéž všichni přejdem v pořádku…

V noci jezdím děsně nerada a děsně pomalu. Ze dvou důvodů. Ten méně významný je, nepřejet to, co už přejeté jednou bylo. Dvourozměrnému ježkovi, zajíci, či dvourozměrné kočce bude jedno, pokud ho přejedu znovu, protože víc mrtvý být nemůže. Ale mě představa, že ho ještě víc zapracuju do asfaltu, docela ničí. Ten v pořadí druhý,

%d blogerům se to líbí: