Březen 2018 - V jiném rytmu

Jak jsem se naučila vstávání se slepicemi

Nenávidím vstávání a je tomu snad odjakživa, kam moje paměť dosáhne. Děti mají rády vstávání většinou v době, kdy nemají žádné povinnosti, a pak je to začátkem školní docházky, nebo později nástupem hormonů jednoduše přejde. Takovým obdobím jsem vůbec neprošla. Každý den jsem se přesvědčovala, že kdo spí, nežije, ale mé tělo a moje nevědomá

Nejlepší na depresi je pohyb!

O depresi u mě nemůže být ani řeč. Já depresi nemám, spíše má ona mě. Představuji si ji jako stárnoucí ženu, co zapomněla jít k holiči. Tvář bez makeupu, prošedivělé vlasy stažené do gumičky a na nohou ošlapané boty. Deprese je dnes na koni. Nastává čas její vlády. Přemýšlím, jak se bránit, a vymyslím, aby

%d blogerům se to líbí: